Joseph John Thomson
britský fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku / From Wikipedia, the free encyclopedia
Sir Joseph John Thomson (18. prosince 1856, Cheetham Hill v Manchesteru – 30. srpna 1940, Londýn) byl anglický experimentální fyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku (1906) za objev elektronu.[2] Tento objev odstartoval mnoho dalších experimentů a stál tak na počátku atomové, molekulové a jaderné fyziky.
Joseph John Thomson | |
---|---|
Narození | 18. prosince 1856 Cheetham Hill |
Úmrtí | 30. srpna 1940 (ve věku 83 let) Cambridge |
Alma mater | Manchesterská univerzita Viktoriina univerzita v Manchesteru Trinity College Univerzita v Cambridgi |
Pracoviště | Univerzita v Cambridgi |
Obory | fyzika, experimentální fyzika, elektron a elektrická vodivost |
Ocenění | Adams Prize (1882) společník Královské společnosti (1884) Royal Society Bakerian Medal (1913, 1892 a 1887) Královská medaile (1894) Hodgkins Medal (1902) … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Rose Thomson |
Děti | George Paget Thomson Joan Paget Thomson |
Rodiče | Joseph James Thomson a Emma Swindells |
Příbuzní | Frederick Vernon Thomson[1] (sourozenec) John Thomson[1], [Caroline] Rose Buchanan Thomson[1], Lieut. Com. David Paget Thomson[1] a [Lilian] Clare Thomson[1] (vnoučata) |
Podpis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jeho objev elektronu v roce 1897 byl důsledkem studia katodových paprsků, přesněji vlastností katodového záření. Thomson dokázal, že tyto paprsky jsou složeny z dříve neznámých záporně nabitých částic, které podle jeho výpočtů musí být daleko menší než atomy a mít velký poměr elektrického náboje k hmotnosti.
Thomson se také zasloužil o objev prvních izotopů při zkoumání složení kanálových paprsků (proudu kladných iontů). V roce 1913 jako první nalezl důkazy izotopů stabilního (neradioaktivního) prvku. Jeho experimenty s Francisem Williamem Astonem byly prvním použitím hmotnostní spektrometrie a vedly k vývoji hmotnostního spektrografu.
Jako ředitel Cavendishovy laboratoře na Univerzitě v Cambridge byl také vynikajícím pedagogem a sedm jeho studentů získalo Nobelovu cenu. Byli to Ernest Rutherford (chemie 1908), William Lawrence Bragg (fyzika 1915), Charles Barkla (fyzika 1917), Francis William Aston (chemie 1922), Charles Thomson Rees Wilson (fyzika 1927), Owen Richardson (fyzika 1928) a Edward Victor Appleton (fyzika 1947). Srovnatelný seznam vysoce úspěšných studentů má pouze německý fyzik Arnold Sommerfeld (1868 - 1951). V letech 1906–1907 u něj také pracoval český fyzik František Záviška.[3]
Thomsonův syn George Paget Thomson byl také vynikající fyzik a získal v roce 1937 Nobelovu cenu za fyziku. Obdržel ji za výzkum vlnových vlastností elektronu při difrakci elektronů na krystalech (dualita částice a vlnění).[4]