Karburátor
From Wikipedia, the free encyclopedia
Karburátor (zastarale zplynovač podle německého Vergaser) je součást zážehového spalovacího motoru, v níž dochází k přípravě zápalné směsi benzínu a vzduchu v potřebném množství a v potřebném poměru vzduchu a benzínu podle zatížení motoru a jeho otáček. Hlavním úkolem karburátoru je dávkování a jemné rozprášení benzínu do proudu vzduchu nasávaného do spalovacího prostoru motoru.
Princip karburátoru vynalezl v roce 1893 Karl Maybach. (Poprvé se o jednoduchý karburátor pokusil mezi lety 1862–1863 belgický vynálezce Étienne Lenoir u plynového motoru vlastní konstrukce. V tomto případě nešlo ještě o benzínový motor.[1])
Karburátor je nepřesné zařízení, proto se s příchodem emisních limitů pro osobní automobily od jeho používání upustilo (v EU bylo implementací emisních norem po roce 1992 jeho použití de-facto znemožněno)[2] a přešlo se na mnohem přesnější elektronicky řízené vstřikování paliva.