Kryštof Kolumbus
janovský mořeplavec ve španělských službách / From Wikipedia, the free encyclopedia
Kryštof Kolumbus (italsky Cristoforo Colombo, latinsky Christophorus Columbus, španělsky Cristóbal Colón, portugalsky Cristóvão Colombo, asi 31. října 1451?, Janov – 20. května 1506, Valladolid) byl janovský mořeplavec a kolonizátor narozený v Janovské republice v dnešní severozápadní Itálii.[2] Ve službách Katolických králů Španělska uskutečnil čtyři plavby přes Atlantský oceán, které v Evropě probudily zájem o nový kontinent, později nazvaný Amerika. Tyto výpravy a Kolumbovy snahy o založení trvalých sídel na Hispaniole zahájily španělskou kolonizaci, která vyústila v soutěž evropských mocností o kolonizaci Jižní i Severní Ameriky.
Kryštof Kolumbus | |
---|---|
Sebastiano del Piombo: Kryštof Kolumbus (16. století) | |
Rodné jméno | Christophorus Columbus |
Jiná jména | italsky: Cristoforo Colombo španělsky: Cristóbal Colón latinsky: Christophorus Columbus |
Narození | mezi 22. srpnem a 31. říjnem 1451 Janov, Janovská republika (dnešní Itálie) |
Úmrtí | 20. května 1506 (ve věku 54 let) Valladolid, Království Kastilie-León (dnešní Španělsko) |
Příčina úmrtí | srdeční selhání |
Místo pohřbení | Katedrála Panny Marie v Seville |
Národnost | italská |
Povolání | mořeplavec |
Titul | admirál oceánského moře; místokrál a guvernér Západní Indie |
Nábož. vyznání | římský katolík |
Choť | Filipína Moniz de Perestrello (cca 1479–1485) |
Partner(ka) | Beatriz Henríquez de Harana (cca 1487–1506) |
Děti | Diego Kolumbus a Fernando Kolumbus |
Rodiče | Domenico Colombo[1] a Susanna Fontanarossa[1] |
Rod | (rodina) Colón |
Příbuzní | Diego a Bartoloměj Kolumbus (bratři) |
Funkce | profanador (1492–1500) Viceroy of the Indies (1492–1506) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
V době, kdy začínala evropská světovláda i hospodářská soutěž mezi evropskými královstvími, která se snažila zbohatnout zakládáním obchodních cest a kolonií, získal Kolumbův návrh na dosažení Asie obeplutím Země západním směrem podporu u španělského královského dvora, který v něm viděl naději pro obchody s kořením. Během své první cesty v roce 1492 dosáhl Kolumbus místo plánovaného Japonska břehů Bahamských ostrovů a přistál na místě, které pojmenoval San Salvador. Během tří dalších výprav navštívil Velké i Malé Antily, pobřeží Venezuely a Střední Ameriky, které zabral pro Španělské impérium.
Kolumbus nebyl prvním Evropanem, který navštívil Ameriku – o pět století dříve jejích břehů dosáhla norská expedice vedená Leifem Erikssonem, která založila kolonii na dnešním Newfoundlandu.[3] Přesto teprve Kolumbovy cesty zahájily trvalé styky s Amerikou a podnítily několik století dlouhé období evropské kolonizace, čímž měly velký vliv na vývoj moderního Západního světa. Sám Kolumbus viděl svůj úspěch hlavně v šíření křesťanství.[2]
Kolumbus nevěděl, že objevil pro Evropu nový kontinent a obyvatele objevených zemí nazval Indios (španělský výraz pro Indy).[4] Stejně tak ale název mohl odkazovat na spiritualitu a duchovní založení obyvatel nového kontinentu, kteří tak podle Kolumba žili v souladu s Bohem a se silnou vírou v Boha (latinsky in Deo). Zhoršení vztahů se španělským královským dvorem a koloniálními správci v Americe vedlo ke Kolumbovu zatčení a propuštění z pozice guvernéra sídel v Hispaniole v roce 1500 a později k vleklým sporům o výhody, které Kolumbus chtěl pro sebe a své dědice od královského dvora. Nakonec se mu podařilo prosadit jen některé z nich. Zemřel ve Valladolidu a jeho ostatky jsou dnes umístěny v katedrále Panny Marie v Seville.