Makúrie
historický státní útvar / From Wikipedia, the free encyclopedia
Makúrie či Mukúria (staronúbijsky ⲇⲱⲧⲁⲩⲟ, Dotawo; řecky Μακουρία, Makouria; arabsky مقرة, al-Mukurra) bylo středověké království nacházející se na území dnešního severního Súdánu a jižního Egypta. Hlavním městem státu byla Dongola, a království je tak někdy také nazýváno Dongolské království.
Makúrijské království ⲇⲱⲧⲁⲩⲟ (Dotawo) Μακουρία (Makouria) مقرة (al-Mukurra)
| |||||||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||||||||
Národnostní složení |
|||||||||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||||||||
Vznik |
|||||||||||||||||||
Zánik |
|||||||||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||||||||
|
Makúrie byla jedním z několika núbijských států vzniklých na pozadí úpadku Aksumského království, které v oblasti Núbie existovalo v letech 50–950 našeho letopočtu. Makúrie původně ovládala území kolem Nilu, od třetího do pátého nilského kataraktu[1] s přilehlými obchodními trasami, oázami i doly ležícími východně i západně od Nilu.
V 6. století byla Makúrie christianizována, avšak již v první polovině 7. století dobyla muslimská vojska Arabů byzantský Egypt, a Núbie tak ztratila kontakt se zbytkem křesťanského světa. Roku 651 do Núbie vpadla arabská vojska, ale Makúrijcům se Araby podařilo odrazit a poté uzavřená dohoda, známá jako bakt, znamenala relativní mír na obou stranách trvající až do 13. století. Makúrie dále rozšiřovala svůj vliv a v době arabské invaze či za vlády krále Merkuria připojila ke svému území Nobatii, ležící severně od Makúrie. V letech 750–1150 království zažívalo období prosperity, které je nazýváno jako „zlatý věk“.[2] Avšak zvětšující se výpady z mamlúckého Egypta a vnitřní sváry vedly v závěru 14. století ke konečnému pádu státu.