Milan Kundera
česko-francouzský básník, dramatik a romanopisec / From Wikipedia, the free encyclopedia
Milan Kundera (1. dubna 1929 Brno – 11. července 2023 Paříž[5]) byl česko-francouzský spisovatel.[6] Od roku 1975 žil ve Francii, v roce 1979 byl zbaven československého státního občanství, roku 1981 získal občanství francouzské a v roce 2019 mu bylo vráceno občanství české.[7]
prof. Mgr. Milan Kundera | |
---|---|
Milan Kundera (1980) | |
Narození | 1. dubna 1929 Brno Československo Československo |
Úmrtí | 11. července 2023 (ve věku 94 let) Paříž Francie Francie |
Povolání | spisovatel, scenárista, překladatel, romanopisec, dramatik, vysokoškolský učitel, básník, dramaturg, esejista a prozaik |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (1948–1949) Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze (1949–1952) |
Žánr | román, povídka, esej, divadelní hra a báseň |
Témata | literatura, exilová literatura a překlad |
Významná díla | Žert Kniha smíchu a zapomnění Nesnesitelná lehkost bytí Nesmrtelnost Směšné lásky … více na Wikidatech |
Ocenění | Státní cena Klementa Gottwalda (1963) Prix Médicis étranger (1973) Common Wealth Award of Distinguished Service (1981) Cena Jeruzaléma (1985) Prix de la critique (1987) Cena Nelly Sachsové (1987) medaile Za zásluhy 1. stupeň (1995) |
Politická příslušnost | KSČ (1948–1950, 1956–1970) |
Manžel(ka) | Olga Haasová-Smrčková (1956 – Desetiletí od 1960) Věra Kunderová (1967–2023) |
Rodiče | Ludvík Kundera[1][2][3] a Milada Kunderová[2][3] |
Příbuzní | Ludvík Kundera (bratranec)[4] |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Texty psal nejdříve česky, později francouzsky. Do literatury vstoupil jako básník a dramatik, nakonec se ale stal celosvětově známým především jako prozaik a esejista. Jeho texty, zejména Nesnesitelná lehkost bytí, Nesmrtelnost a Žert, se zařadily mezi nejčastěji překládaná česká díla ve světě. Svá díla k překladům do češtiny dlouho nesvěřoval, některá z nich vycházela neautorizovaná a bez povolení.[8] První oficiálně přeloženou prózou do rodného jazyka se stala až Slavnost bezvýznamnosti v roce 2020, a to jeho poslední dvorní překladatelkou Annou Kareninovou.[9]