From Wikipedia, the free encyclopedia
Morane-Saulnier L byl francouzský vzpěrový hornoplošník s dvoučlennou osádkou užívaný počátkem první světové války jako průzkumný a posléze i stíhací letoun.
| Typ L | |
|---|---|
 Morane-Saulnier L na letišti v Amiens, 1915 | |
| Určení | průzkumný a stíhací letoun |
| Výrobce | Morane-Saulnier |
| První let | červenec 1914 |
| Zařazeno | 1914 |
| Vyřazeno | 1916 |
| Charakter | vyřazen ze služby |
| Uživatel | Aéronautique militaire Royal Flying Corps Letectvo carského Ruska |
| Vyvinuto z typu | Morane-Saulnier G |
| Varianty | Morane-Saulnier LA |
| Další vývoj | Morane-Saulnier P |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Typ L vznikl koncem roku 1913 z typu Morane-Saulnier G, z něhož byl převzat upravený trup čtverhranného průřezu, který byl doplněn nově zkonstruovaným křídlem baldachýnového typu, neseného na vzpěrové konstrukci nad trupem, a vyztužené dráty. Konstrukce letounu byla převážně dřevěná, s výjimkou vzpěr podvozku a kostry ocasních ploch tvořených ocelovými trubkami, a potažená plátnem. Francouzská armáda stroji přidělila označení Morane-Saulnier 3. U firmy Morane-Saulnier za války vzniklo přibližně 600 kusů stroje.[1]
Koncem roku 1914 vznikla odvozená varianta Morane-Saulnier LA, s novým křídlem vybaveným křidélky, namísto dosavadního které užívalo kroucení křídel, trupem doplněným aerodynamickými panely na téměř kruhový průřez a vrtulovým kuželem, zlepšujícím aerodynamické vlastnosti. Francouzské armádní letectvo tomuto typu přidělilo označení Morane-Saulnier 4.
Francouzské armádní letectvo zpočátku neprojevilo o typ zájem, a svolilo k výrobě typu na export do Osmanské říše. Po vypuknutí války v roce 1914 byla dodávka pozastavena a vyrobené stroje zařazeny do výzbroje francouzských armádních vzdušných sil, pro které byla také zahájena výroba dalších kusů. Na frontě byly letouny zpočátku nasazovány jako pozorovací a průzkumné, a později i jako bombardovací. Pozorovatel byl často ozbrojen, zpočátku karabinou, později pak pohyblivě lafetovaným lehkým kulometem, a již v průběhu roku 1914 byl typ často označován jako „stíhací Morane“ (francouzsky Morane de chasse).[2][3]:s.3
V prosinci 1914 Roland Garros, tehdy příslušník letky MS 26, a původně zkušební pilot firmy Morane-Saulnier, ve spolupráci se svým mechanikem Julesem Hue, jím pilotovaný exemplář opatřil kulometem (pravděpodobně typu Hotchkiss M1914) pevně namontovaným před kokpitem v ose letounu a střílejícím okruhem vrtule, kterou proti poškození chránily ocelové odrazné klíny.[3]:s.3 Vznikl tak jeden z prvních stíhacích letounů vůbec, a první stíhací letoun s tažným motorem a výzbrojí pevně instalovanou v ose trupu.[2][3]:s.3 Garros na něm 1. dubna 1915 dosáhl svého prvního vzdušného vítězství.[3]:s.3 Takto upravený stroj začali užívat i někteří další francouzští letci, například Eugène Gilbert, Georges Guynemer a Adolphe Pégoud, pozdější první letecké eso války. Počátkem roku 1915 pak typ proslul především působením ve stíhací roli, ale již během léta téhož roku začal být nahrazován novějšími typy vhodnějšími k této úloze, například Morane-Saulnier N a Nieuport 10, a od počátku roku 1916 již byl využíván převážně v druholiniových rolích.
Letoun byl užíván i britskými vzdušnými silami, armádním Royal Flying Corps a námořní Royal Naval Air Service, příslušník jejíž 1. peruti Flight Sub-Lieutenant Reginald Warneford 7. června 1915 nedaleko Ostende za použití typu L zničil německou vzducholoď LZ 37,[3]:s.4 první zeppelin zničený ve vzdušném boji.
Typ byl dodáván i armádním leteckým silám carského Ruska, kde byl také v licenci sériově vyráběn.
Několik kusů Morane-Saulnier L sloužilo i v leteckých silách některých dalších zemí, včetně států nově vzniklých po skončení první světové války.
Ještě před první světovou válkou byla licence na typ L prodána německé společnosti Pfalz Flugzeugwerke, která jej vyráběla jako neozbrojený průzkumný Pfalz A.I (s motorem Oberursel U.0 o výkonu 80 hp) a A.II (s motorem Oberursel U.I o výkonu 100 hp) pro potřeby letecké složky Bavorské armády. V průběhu války vznikla i ozbrojená varianta stroje, Pfalz E.III, vycházející z verze A.II a vyzbrojená synchronizovaným kulometem Spandau lMG 08.
Až 400 kusů typu L bylo během první světové války licenčně vyprodukováno v carském Rusku společností Dux, a dalších 30 letounů vzniklo u firmy Lebeděv.[1] Tyto stroje doplnily přibližně 100 exemplářů dovezených z Francie.
Nejméně pět kusů stroje bylo také po roce 1914 licenčně vyrobeno švédskou společností E. Thulins Aeroplanfabrik jako Thulin D s motorem vlastní konstrukce Thulin A o výkonu 90 hp.
Argentina
Belgie
Československo
Finsko
Francie
Nizozemsko
Osmanská říše
Peru
Polsko
Rumunské království
Ruské impérium
.svg){kind=small}
Ruská sovětská federativní socialistická republika
Sovětský svaz
Spojené království
Švédsko
Švýcarsko
Ukrajina
Údaje podle publikace French Aircraft of the First World War[1]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
