![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/7e/Tupolev_Tu-144_and_Concorde_comparison.jpg/640px-Tupolev_Tu-144_and_Concorde_comparison.jpg&w=640&q=50)
Nadzvukový letoun
From Wikipedia, the free encyclopedia
Nadzvukový letoun, také supersonik[1], je letoun, jehož maximální rychlost překračuje rychlost zvuku ve vzduchu.
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/7e/Tupolev_Tu-144_and_Concorde_comparison.jpg/640px-Tupolev_Tu-144_and_Concorde_comparison.jpg)
Příkladem supersoniku byl dopravní letoun Concorde. Z bojových letounů používaných v AČR lze jmenovat třeba JAS-39 Gripen. Prvním letadlem, které překročilo rychlost zvuku, byl Bell X-1. Stalo se tak 14. října 1947 a pilotem byl Chuck Yeager.
Pro označení rychlostí a jevů v nadzvukové oblasti se často používá cizí slovo supersonický, na rozdíl od transsonické oblasti v okolí rychlosti zvuku a subsonické oblasti při rychlostech podzvukových. Obecně mají letouny v transsonické oblasti určité problémy a pro překročení rychlosti zvuku bývají obvykle předepsány speciální postupy. Je to proto, že části letounů, v závislosti na jejich tvaru, jsou obtékány ještě podzvukovou, zatímco v jiných místech už nadzvukovou rychlostí. Protože s přechodem do supersonické oblasti dochází v příslušném místě ke skokové změně některých parametrů (například u křídla poměru odpor/vztlak), objevuje se v důsledku toho neobvyklé mechanické namáhání konstrukce letounu, doprovázené potížemi s řiditelností.
Letoun, který není schopen se pohybovat rychlostí vyšší, než je rychlost zvuku, se nazývá podzvukový letoun.