Odstraňování oxidu uhličitého
From Wikipedia, the free encyclopedia
Odstraňování oxidu uhličitého (anglicky Carbon Dioxide Removal – CDR), známé také jako odstraňování uhlíku, odstraňování skleníkových plynů (anglicky Greenhouse Gas Removal – GGR) nebo negativní emise, je proces, při kterém je oxid uhličitý (CO2) záměrnou lidskou činností odstraňován z atmosféry a trvale ukládán do geologických, suchozemských nebo oceánských zásobníků nebo do produktů.[3]:s.2221 V souvislosti s cíli nulových čistých emisí skleníkových plynů[4] se snižování emisí uhlíku stále více začleňuje do politiky v oblasti klimatu jako součást strategií zmírňování změny klimatu.[5] Dosažení nulových čistých emisí bude vyžadovat jak hluboké snížení emisí, tak využívání snižování emisí uhlíku. CDR může vyvážit emise, které je technicky obtížné eliminovat, jako jsou některé zemědělské a průmyslové emise[6]:s.114
Mezi metody odstraňování oxidu uhličitého patří zalesňování, obnova lesů, zemědělské postupy, které zachycují uhlík v půdě (uhlíkové zemědělství), obnova mokřadů a přístupy založené na modrém uhlíku, bioenergie se zachycováním a ukládáním uhlíku (anglicky Bioenergy with carbon capture and storage – BECCS), hnojení oceánů, zvyšování alkalinity oceánů[7] a přímé zachycování uhlíku v ovzduší v kombinaci s ukládáním.[8]:s.115 Pro posouzení, zda je u konkrétního procesu dosaženo záporných emisí, je třeba provést komplexní analýzu životního cyklu procesu.
Odhaduje se, že od roku 2023 by odstraňování oxidu uhličitého odstranilo přibližně 2 Gt CO2 ročně,[9] což odpovídá 4 % skleníkových plynů vypouštěných ročně lidskou činností.[10]:s.8 Kolem tohoto čísla však panuje značná nejistota, protože neexistuje žádná zavedená nebo přesná metoda kvantifikace množství uhlíku odstraněného z atmosféry. Existuje potenciál odstranit a zachytit až 10 gigatun oxidu uhličitého ročně pomocí těch stávajících metod odstraňování oxidu uhličitého, které lze v současnosti bezpečně a ekonomicky nasadit.[10]