Osvobozené divadlo
divadelní organizace v Československu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Osvobozené divadlo byla pražská avantgardní divadelní scéna založená jako divadelní sekce Devětsilu v závěru roku 1925 a oficiálně vystupující od února roku 1926.[1][2]
Osvobozené divadlo | |
---|---|
Stát | Československo Československo |
Další informace | |
Souřadnice | 50°4′50,52″ s. š., 14°25′27,12″ v. d. |
Adresa | Praha, Česko |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Počátky souboru, který působil v začátcích Osvobozeného divadla, sahají až do roku 1923, kdy student filosofické fakulty Jiří Frejka se svými přáteli, studenty dramatického oddělení Pražské konzervatoře a elévy Národního divadla (k nimž patřili nebo v letech 1923–1925 postupně přibyli mj. Jarmila Horáková, Miloš Nedbal,[3] Miloslav Jareš, Míra Holzbachová, Václav Trégl, Iša Krejčí, František Vnouček, Světla Svozilová, Stanislav Neumann, Vlasta Petrovičová, Bedřich a Otto Rádlové, František Salzer, Nina Bártů, architekt Antonín Heythum a další) vytvořil Volné sdružení posluchačů dramatické konzervatoře pražské, hrající s laskavým svolením rektorátu,[4][5] resp. žižkovskou Zkušební scénu.[6] Dne 15. května 1923 uvedl soubor v režii Jiřího Frejky v pražské Měšťanské besedě jeho vlastní hru Kithairon, označenou jako „pseudokomedii“ a inspirovanou Apollinairem.[5]
Jeho počátečním cílem byla kritika společnosti, divadlo bylo silně levicově orientováno, rozděleno na vůdce a personál. Jeho uměleckými vůdci byli Jiří Frejka, Jindřich Honzl, Emil František Burian. Tato divadelní scéna byla poměrně silně ovlivněna dadaismem, futurismem a později i poetismem. Programově se především chtěla lišit od naturalistického pojetí divadelní práce, jak ho prezentovala velká „kamenná divadla“. Kladl se důraz na fantazii herců i diváků, na překonání odstupu mezi jevištěm a hledištěm.[7] Název Osvobozené divadlo mu dal v říjnu roku 1925 Jiří Frejka,[1][8] podle německého překladu knihy ruského režiséra Alexandra Tairova Das entfesselte Theater (vyd. 1923, Potsdam, Gustav Kiepenheuer Verlag),[9] tj. Odpoutané divadlo či Nespoutané, (odpoutané od strnulého dramatického umění). Knihu Frejka znal a obdivoval.[8] Popud k tomuto pojmenování získal Frejka zřejmě od Karla Teiga,[10] významného člena Devětsilu.
V tomto divadle byla uváděna díla G. Apollinaira, A. Jarryho, J. Cocteaua, André Bretona, F. T. Marinettiho a V. Nezvala. Dále se prosadilo moderní pojetí scény tj. velký důraz na světla, na scéně tančily skupiny dívek, cílem bylo „vtáhnout“ diváka do děje, čímž se dostával do kontaktu s hercem.