Sergej Šojgu
ruský politik / From Wikipedia, the free encyclopedia
Sergej Kužugetovič Šojgu (rusky Серге́й Кужуге́тович Шойгу́, tuvinsky Сергей Күжүгет оглу Шойгу, * 21. května 1955, Čadan, Tuva) je ruský politik po otci tuvinského původu. V letech 1991–2012 byl ruským ministrem pro mimořádné situace. Po krátkém působení v roli gubernátora Moskevské oblasti se v listopadu 2012 stal ruským ministrem obrany. V květnu 2024 byl sesazen z funkce ministra obrany RF a jmenován předsedou Bezpečnostní rady.[1] Má hodnost armádního generála a je také držitelem ocenění Hrdina Ruské federace. Je členem strany Jednotné Rusko.
Sergej Šojgu | |
---|---|
Sergej Šojgu v roce 2014 | |
Předseda státního výboru pro mimořádné situace RF | |
Ve funkci: 17. dubna 1991 – 20. ledna 1994 | |
Předchůdce | – (nově zřízeno) |
Nástupce | on sám jako ministr pro mimořádné situace |
Ministr pro mimořádné situace RF | |
Ve funkci: 20. ledna 1994 – 11. května 2012 | |
Předchůdce | on sám jako předseda státního výboru pro mimořádné situace |
Nástupce | Vladimir Pučkov |
Místopředseda vlády RF | |
Ve funkci: 10. ledna 2000 – 18. května 2000 | |
Gubernátor Moskevské oblasti | |
Ve funkci: 11. května 2012 – 6. listopadu 2012 | |
Předchůdce | Boris Gromov |
Nástupce | Andrej Vorobjov |
Ministr obrany RF | |
Ve funkci: 6. listopadu 2012 – 14. května 2024 | |
Předchůdce | Anatolij Serďukov |
Nástupce | Andrej Bělousov |
Narození | 21. května 1955 (69 let) Čadan, Sovětský svaz |
Choť | Irina Šojguová |
Rodiče | Kužuget Šojgu a Alexandra Šojgu |
Děti | 2 |
Příbuzní | Larisa Flamenbaum (sourozenec) |
Ocenění | Medaile obránci svobodného Ruska (1993) Uznání prezidenta Ruské federace (1993, 1996, 1999 a 2005) Řád za osobní statečnost (1994) medaile Na památku 850 let Moskvy (1997) Hrdina Ruské federace (1999) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Sergei Shoigu |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Koncem února 2014 Šojgu navrhl výrazné posílení ruské vojenské přítomnosti ve světě pomocí zjednodušení podmínek kotvení lodí, umožnění natankování letadel a budování nových základen ve státech jako jsou Singapur, Venezuela, Kuba, Nikaragua nebo Vietnam či Seychely.[2][3] Šojgu je považován za strůjce probíhající reformy ruských ozbrojených sil a po svém jmenování získal pozornost jak svým osobním vystupováním (namísto uniformy běžně obléká koženou bundu), tak například utajenými prověrkami bojové pohotovosti, na něž se velitelé nemohou připravit, aby zlepšili výsledky svých útvarů.[4]