Sinizace Tibetu
From Wikipedia, the free encyclopedia
Sinizace Tibetu zahrnuje programy a zákony čínské vlády a Čínské komunistické strany (ČKS), které vynucují „kulturní jednotu“ v tibetských oblastech Číny, včetně Tibetské autonomní oblasti a okolních autonomních oblastí náležících Tibeťanům. Čína usiluje o předělání tibetské na čínskou tradiční kulturu.
Změny, které se začaly projevovat od anexe Tibetu Čínskou lidovou republikou v letech 1950–51, byly způsobeny řadou ekonomických, sociálních, kulturních, náboženských a politických reforem, které do Tibetu zavedla čínská vláda. Kritici označují vládou podporovanou migraci velkého množství Chanů do Tibetské autonomní oblasti, považované za čínské osady, jako hlavní činitel sinizace.
Podle tibetské exilové vlády, známé jako Ústřední tibetská správa, čínská nadvláda údajně vedla k vymizení prvků tibetské kultury; tomuto jevu se říká „kulturní genocida“.[1][2][3] Exilová vláda prohlašuje, že současná čínská vláda usiluje o to učinit Tibet nedílnou součástí Číny a o kontrolu nad snahou po tibetském národním sebeurčení. 14. dalajlama a Ústřední tibetská správa charakterizovaly programy sinizace jako genocidu nebo kulturní očistu.[4][5]
Čínská vláda ale tvrdí, že její politika prospěla Tibetu a že kulturní a sociální změny jsou důsledky modernizace. Také podle nich tibetská ekonomika expandovala; zlepšení služeb a infrastruktury vedly ke zlepšení kvality života Tibeťanů a ochraně tibetského jazyka a kultury.