Stárnutí
proces, který se projevuje chátráním těla a snižováním efektivity a účinnosti fungování organismu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Stárnutí (senescence) je proces, který se projevuje chátráním těla a snižováním efektivity a účinnosti fungování organismu, hromaděním defektů v organismu a klesající schopností organismu defekty opravovat, nahrazovat vadné či odumřelé buňky novými. Zvyšuje se náchylnost k nemocem. Stáří končí smrtí, pokud starý jedinec nezemře z jiného důvodu, než je stáří.
Jednou z teorií stárnutí je obecná teorie o selhávání systémů („teorie spolehlivosti stárnutí a dlouhověkosti“), která mj. uvádí, že i systémy, které jsou zcela složeny z nestárnoucích prvků s konstantní poruchovostí, stárnou s časem.[1] Jiná teorie předpokládá, že stárnutí není pasivní poruchou (vnějším poškozením), ale aktivní chybou DNA.[2] Různé orgány těla přitom stárnou různě rychle.[3]
Stárnutí probíhá již od početí a probíhá víceméně konstantní rychlostí, neboť závisí na tlaku kyslíku.[zdroj?] Ten se v našich nadmořských výškách příliš neliší. V životě člověka nastávají dvě etapy, v nichž se stárnutí zrychlí: na konci puberty se zastaví růst, a tím regenerační účinky dělení buněk; mezi 40. a 50. rokem života se zpomalí funkce mitochondrií, tzn. že buňkám je dodáváno méně energie a některé funkce organismu ustávají. Ustává činnost pohlavních žláz; s tím je spojeno zhoršování smyslových funkcí – zraku, sluchu a čichu.