Svatý Vojtěch
pražský biskup (982-996), biřmovacím jménem Adalbert / From Wikipedia, the free encyclopedia
Svatý Vojtěch (v zahraničí známý pod svým biřmovacím jménem Adalbert; slovensky Svätý Vojtech, polsky Święty Wojciech, německy Adalbert von Prag; 956? – 23. dubna 997) byl druhý pražský biskup pocházející z rodu Slavníkovců.
Svatý Vojtěch Adalbert | |
---|---|
2. biskup pražský | |
Detail z Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | mohučská |
Diecéze | pražská |
Sídlo | Praha |
Období služby | 982–997 |
Předchůdce | Dětmar |
Nástupce | Thiddag |
Svěcení | |
Biskupské svěcení | 29. června 983 Verona[1] světitel Willigis, arcibiskup mohučský |
Osobní údaje | |
Datum narození | kolem 956 |
Místo narození | Libice nad Cidlinou?, Čechy |
Datum úmrtí | 23. duben 997 |
Místo úmrtí | Prusko |
Místo pohřbení | Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze (pův. Hnězdno) |
Rodiče | Slavník Střezislava |
Příbuzní | Soběslav (sourozenec) |
Svatořečení | |
Kanonizace | 999 Řím kanonizoval Silvestr II. |
Svátek | 23. dubna |
Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
Atributy | mitra, berla, veslo, kniha, kopí, oštěp |
Patron | Čech, Polska a arcidiecéze pražské |
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vojtěch byl kritikem povrchního postoje ke křesťanství převládajícího v Čechách, vystupoval proti postojům v tehdejší společnosti, které se neslučovaly s církevním učením, zejména proti pohanství, obchodování s křesťanskými otroky, kněžskému manželství a velmi rozšířenému alkoholismu. Kromě toho se zasloužil o rozvoj domácího latinského písemnictví, zároveň však respektoval staroslověnskou kulturní tradici.
Je pokládán za autora nejstarších českých a polských duchovních písní, např. známé písně Hospodine, pomiluj ny.
Jeho působení komplikovala krize v českém knížectví, která se projevovala i rostoucími spory mezi Přemyslovci a Slavníkovci. V roce 988 se dostal do ostrého konfliktu s částí šlechty, proto zklamaný opustil Čechy se záměrem vést asketický život mnicha. Na papežský rozkaz se do Čech vrátil v roce 992, ale poměry v zemi se nijak nezměnily, a tak se rozhodl Čechy opustit podruhé. Druhý odchod, ke kterému došlo krátce před vyvražděním Slavníkovců, mu zachránil život, a tak se do Čech již nevrátil. Byl zabit, když jako misionář působil na území pohanských Prusů, a je proto římskokatolickou církví považován za mučedníka.