Západovýchodní díván
From Wikipedia, the free encyclopedia
Západovýchodní díván (1819, rozšířené vydání 1827, West–östlicher Divan) je sbírka ohlasových básní na perskou poezii. Jejím autorem je německý básník Johann Wolfgang von Goethe, který se inspiroval především dílem perského básníka Háfize.[1] Sbírka vznikala již od roku 1814 jednak na základě překladů a studií Josepha von Hammera, jednak pod vlivem jeho přátelství se sopranistkou a tanečnicí Marianne von Willemer (1784-1860), kterou zvěčnil jako Zuleiku v jedné knize sbírky. Díván dokonce obsahuje, jak vyšlo najevo, i některé její básně.[2][3]
Západovýchodní díván | |
---|---|
První vydání z roku 1819 | |
Autor | Johann Wolfgang von Goethe |
Původní název | West–östlicher Divan |
Překladatel | Otokar Fischer |
Jazyk | němčina |
Žánr | básnická sbírka |
Datum vydání | 1819, 1827 |
Česky vydáno | 1928 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Díván je považován za vrchol básnické tvorby Goethova stáří. Heinrich Heine o sbírce napsal: „Goethe do těchto veršů vložil všechen úchvatný pocit životní rozkoše a stvořil verše tak lehké, tak blažené, tak nadýchané a vzdušné, že se člověk nad nimi v údivu zarazí a sám sebe se ptá, jak něco takového bylo v němčině vůbec možné“. Zároveň Heine považuje toto dílo za selam (pozdrav), který Západ posílá Východu, což podle něho znamená, že „Západ se již nabažil svého zimomřivě vyhublého spiritualismu a že by se rád osvěžil zdravým tělesným světem Orientu“.[4]