Římské silnice
cesty vybudované Římskou říší / From Wikipedia, the free encyclopedia
Římské silnice byly cesty budované v období starověkého Říma a byly určeny pro rychlou dopravu dobytka, vozů, přesuny vojsk, obchod a přenos zpráv.[1] Byly základem pro rozvoj římské říše.[2]
Římské silnice náleží k nejdůležitějším inženýrským výdobytkům Říma. Jejich trasy i přímo jejich části zůstaly dochovány dodnes.
Římská silniční infrastruktura byla tvořena cestami o celkové délce více než 400 000 kilometrů, z toho tvořily více než 80 500 km zpevněné silnice.[3] [4] V období vrcholu starověkého Říma vedlo z města alespoň 29 velkých vojenských silnic.[5] Byly upravovány kopce, zasypávána údolí a řeky překlenovány mosty. V jednom období byla římská říše rozdělena do 113 provincií vzájemně propojených 372 velkými silničními spojeními.[5] Jen v Galii bylo upraveno minimálně 21 000 km a v Británii minimálně 4 000 km.[5]
Římané se stali mistry ve výstavbě silnic (latinsky nazývaných viae). Jejich účelem byla doprava materiálu, zboží a přesuny armád. Dovoleno bylo rovněž hnát dobytek či vézt vozy. Tyto silnice se lišily od ostatních menších cest pro koně a chodníků. Podle zákona dvanácti desek byla minimální šířka cesty stanovena na 2,4 m v přímé linii a 4,9 m v oblouku.[5]
Římská silniční infrastruktura byla důležitá pro udržení stability říše i pro její další rozvoj. Silnice byly vhodné pro přesuny římských legií, nicméně v pozdním starověku poskytly naopak výhodu pro invazi barbarů.