Římské války v Hispánii
From Wikipedia, the free encyclopedia
Římská expanze na Iberský poloostrov začala za druhé punské války koncem 3. století př. n. l. Po dobu bezmála dvou staletí sváděla římská republika urputné a krvavé boje nejprve s Kartáginci a poté s kmeny obývajícími Iberský poloostrov. Jeho ovládnutí završil teprve první římský císař Augustus v závěru 1. století př. n. l.
Římské dobývání Iberského poloostrova | ||||
---|---|---|---|---|
Průběh dobývání Hispánie Římany | ||||
Trvání | 218–19 př. n. l. | |||
Místo | Pyrenejský poloostrov (Hispánie) | |||
Výsledek | vítězství Říma | |||
Změny území | většina Iberského poloostrova připojena k Římské říši | |||
Strany | ||||
| ||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kartaginští vojevůdci z rodu Barkovců si ve 3. století př. n. l. podmanili rozsáhlé území na jihu Ibérie. Když Hannibal dobyl Saguntum, využili toho Římané jako záminky k rozpoutání druhé punské války a v roce 218 př. n. l. vylodili legie na severovýchodě Hispánie s úmyslem vyvrátit tamější kartaginskou říši. V dalších sedmi letech dosáhlo římské vojsko v čele s bratry Scipiony několika vítězství, nicméně oba posléze přišli o život. Jejich příbuzný Publius Cornelius Scipio se zmocnil významného města Nové Kartágo a vítězstvím v bitvě u Ilipy v roce 206 př. n. l. ukončil přítomnost Punů na poloostrově.
Přestože Kartáginci byli vypuzeni, strach z jejich návratu a touha po nerostném bohatství země přiměly Římany k tomu, aby v Hispánii setrvali. Římský senát záhy zjistil, že odlehlost hispánských území činí přímou kontrolu nad nimi nemožnou. V roce 197 př. n. l. rozhodl o vyslání dvou správců v hodnosti praetorů a na pobřeží Středozemního moře vytvořil provincie Přední Hispánie (Hispania Citerior) a Zadní Hispánie (Hispania Ulterior). Opakovaná povstání měl potlačit konzul Marcus Porcius Cato. Ani jeho tažení ale nevedla k utlumení odporu kmenů ve vnitrozemí. V roce 181 př. n. l. vpadli Římané na území Keltiberů, čímž zahájili první keltiberskou válku. Po třech letech je Tiberius Sempronius Gracchus přinutil k poslušnosti a uzavřel s nimi mír, který přinesl Hispánii čtvrtstoletí relativního klidu.
Nedostatečný dohled senátu nad poměry v provinciích umožňoval správcům zneužívat svoji moc. Jejich chamtivost a snaha získat válečnou slávu vyústily v četné vzpoury Hispánů, usilujících o obnovení někdejší nezávislosti. V letech 155 až 133 př. n. l. se jim bezmála podařilo setřást nadvládu Římanů v sérii zuřivých válek. Jako první povstali Lusitánové, kteří svými nájezdy téměř rozvrátili Zadní Hispánii. K nim se záhy připojili Keltiberové a během druhé keltiberské války přivodili Římanům citelné ztráty. Proradnost a krutost římských velitelů dále prohloubily nedůvěru a nenávist Hispánů.
Klíčovou postavou další fáze lusitánské války se stal Viriathus, v němž Římané narazili na mimořádně schopného protivníka. Pod jeho vedením zvítězili Lusitánové v mnoha střetnutích a dokonce přiměli své nepřátelé k uzavření míru. Římané se s tím nesmířili, a jelikož nedokázali porazit Viriatha v bitvě, nechali ho úkladně zavraždit. Jeho úspěchy pohnuly Keltibery k tomu, aby se znovu vzepřeli. Centrem jejich odboje byla nedobytná pevnost Numantie, podle níž se tato válka nazývá numantskou. Navzdory svému nevelkému počtu odolali Numanťané řadě římských vojevůdců, marně se pokoušejících pokořit nezdolné město. Až teprve Publius Cornelius Scipio Aemilianus ho sevřel naprostou blokádou, načež se mu vyhladovělí obyvatelé po několikaměsíčním obléhání vzdali. Třebaže se Hispánové bouřili i v dalších desetiletích a nemalá část Iberského poloostrova zůstávala nepodrobena, pádem Numantie symbolicky skončila rozhodující etapa boje místního obyvatelstva za uhájení svobody.
Dobývání Hispánie završil první římský císař Augustus, když v roce 19 př. n. l. zvítězil v kantabrijských válkách. Následně provedl zásadní administrativní reorganizaci. Provincie Hispania Citerior se výrazně rozšířila a zahrnovala také východní část střední Hispánie a celý sever poloostrova. Její název se změnil na Hispania Tarraconensis. Hispania Citerior se nadále nazývala Hispania Baetica, přičemž její hranice se mírně protáhly do vnitrozemí. Ohromná velikost podmaněného území si vynutila vytvoření třetí provincie na západě poloostrova. Tato nově vzniklá provincie se nazývala Hispania Lusitania a zahrnovala dnešní Portugalsko až po řeku Douro a nynější španělské autonomní společenství Extremadura.