Łužičenjo
zapadosłowjanski kmjen we Łužicy / From Wikipedia, the free encyclopedia
Łužičenjo (delnjoserbsce: Łužycanarje (stare Łužycany), łaćonsce Lusitzi abo Lusici, němsce: Lusizer, pólsce: Łużyczanie) běchu zapadosłowjanski kmjen w Delnjej Łužicy.
Po sydlenskim hiatusu wot něhdźe 200 hač do 300 lět po daloko sahacym wotpućowanju Germanow z tutoho regiona w 4./5. lětstotku dóńdźe drje wokoło 700 (dotal najstarši dendrodatum ze sćěny pod słowjanskim hrodźišćom z Lubnjowa) a w sylnišej měrje we 8. lětstotku k wobsydlenju Delnjeje Łužicy přez słowjanske skupiny.
Prěni raz buchu wone pod mjenom Lusitzi w Bayerskim geografje zesrjedź 9. lětstotka naspomnjene. Wokoło lěta 870/880, najpozdźišo 890, započa so po nowych dendrochronologiskich přepytowanjach w Delnjej Łužicy twarjenje hrodźišćow. Swój wjeršk docpě tute wuwiće wokoło lěta 920, jako mějachu Łužičenjo něhdźe 30 hrodźišćow w kraju mjez Brěšću a Dubju w zapadźe a Nysu a Bobrom we wuchodźe. Tute wuwiće bě bjezdwěla reakcija na přiběrace wohroženje přez wuchodofrankowske mócnarstwo, kotrež wuwjercholi potom w znatej wójnskej wuprawje krala Hendricha I. z lětow 928/29 přećiwo Habolanam, Dalemincam a Čecham a lěta 932 přećiwo Łužičanam we Łužicy. Słowjanska elita bu přez markhrabju Gera w druhej połojcy 10. lětstotka do dalokeje měry wotstronjena. Mjezy lětomaj 1002 a 1031 běštej Delnja a Hornja Łužica (něhdyši kmjenowy teritorij Milčanow) pod pólskej wyšnosću.
Podawki 11. a prěnjeje połojcy 12. lětstotka wostanu njejasne. Hakle z druheje połojcy 12. lětstotka je zaso wjace pisomnych žórłow. Tutón čas padnje do druheje fazy srjedźowěkowskeho wuchodosydlenja, jako twarjachu słowjanscy wobydlerjo hromadźe z němskimi abo flamskimi sydlerjemi nowe wsy w starym sydlišćowym teritoriju a započachu z trjebjenjom dotal njewotkrytych lěsowych płoninow. Njedźiwajo na z tym započanu asimilaciju wobsteji hač do dźensnišo słowjanske wobsydlenje Delnjeje Łužicy přez serbski lud.