Absolutní sluch
From Wikipedia, the free encyclopedia
Absolutní sluch označuje schopnost posluchače bez kontextu určit přesnou výšku tónu, resp. o jaký tón se jedná. Netýká se schopnosti rozpoznat interval mezi dvěma tóny, to je relativní sluch.
Lidé s absolutním sluchem jsou schopní stanovit (absolutní) výšku tónu, tedy samotného jediného tónu. Dovedou také aktivně, hlasem nebo na nástroji, vytvořit tón dané výšky (např. naladit housle bez ladičky). Ačkoliv tato schopnost dost usnadňuje vnímání a produkci hudby, přináší i určité obtíže, které ostatní lidé nezažívají a těžko si je dokážou představit. Např. klavíristovi, který má absolutní sluch, činí potíže (je mu nepříjemné) hrát na relativně dobře naladěném, ale jako celek podladěném klavíru. Hudebníci disponující absolutním sluchem mohou také nelibě vnímat hraní na transponující nástroje. Obecně lze říci, že akustické vnímání lidí s absolutním sluchem je nesrovnatelně bohatší než u ostatních lidí, současně ale mnohem více zvuků a tónů vnímají jako nelibé.
Absolutní sluch v zásadě nesouvisí s hudebním citem jako takovým, není tedy nutným (ani postačujícím) předpokladem pro hudební vyzrálost. Nutným předpokladem pro praktické provozování hudby je relativní sluch.
Traduje se, že absolutním sluchem disponuje asi 0,1 ‰ populace (tedy 1 z 10 000 lidí), výskyt této schopnosti je zřejmě ale častější.[1]