Název měňavky dostaly podle schopnosti měnit tvar při měňavkovitém (améboidním) pohybu. Pohyb měňavek se uskutečňuje eruptivním vysouváním panožek, pseudopodií. Za vysunutými panožkami (vychlípeniny buňky) přitahují ostatní tělo.
Panožky slouží rovněž k přijímání potravy formou fagocytózy. Měňavka panožkami obejme bakterii, drobného prvoka nebo řasu, uzavře ho ve svém jednobuněčném těle, zahubí a stráví.[1]
Měňavky obývají především bahnité vody a vlhkou půdu. Některé měňavky jsou symbionty či parazity v těle živočichů, příp. člověka.[1] Například měňavka ústní (Entamoeba gingivalis), první popsaná améba v lidském organismu, je komenzálem žijícím v dutině ústní. U lidí se zdravými dásněmi se vyskytuje zřídka, žije v parodontálních kapsách a vyskytuje se u 95% lidí s onemocněním dásní.
Jednou z nejznámějších je měňavka velká (Amoeba proteus, též Chaos Chaos), která dosahuje velikosti až 1mm. Velké mnohojaderné plazmodium vytváří měňavka bahenní (Pelomyxa palustris), která měří až 4mm[1] a žije v zahnívajících vodách.
V roce 2007 objevil vědecký tým na mořském dně v hloubce 750–780 m na Bahamách poblíž ostrova Little San Salvador
slizové stopy, které považoval za stopu nepopsaného druhu plže. Množství živočichů propojených až 50 cm dlouhými stopami připomínalo hrozen révy s kuličkami o průměru čtyř centimetrů. Při laboratorním zkoumání se však zjistilo, že živočich není plžem, ale amébou Gromia sphaerica, druhem známým výhradně z Arabského moře.[2] Améby rodu Gromia jsou hojně rozšířené v moři i ve sladkých vodách, ovšem hloubka, v níž byla améba nalezena, a její velikost biology překvapily.[1]
Endolimax nana (Wenyon & O'Connor, 1917) je kosmopolitní střevní améba; vyskytuje se také u primátů a prasat. Obvykle je popisována jako neškodný komenzál, ale její výskyt je dáván stále častěji do souvislosti s trávicími obtížemi.[3]
Entamoeba coli (Grassi, 1879) měňavka střevní je nalézána relativně často. Zpravidla je považována za neškodného komenzála, ale v literatuře jsou popsány kazuistiky, které uvádějí ústup kolitidy po vyléčení E. coli.[3]
Entamoeba dispar (E. Brumpt, 1925)
Entamoeba hartmanni (Prowazek, 1912)
Entamoeba histolytica (Schaudinn, 1903) měňavka úplavičná; kosmopolitně rozšířená améba je jedním z nejrozšířenějších lidských parazitů, především v zemích s vlhkým klimatem a nedostatečnou hygienou (Indie, Vietnam, Mexiko, Egypt). Napadá střevní tkáň a způsobuje úplavici. Živiny získává tak, že vyloučí trávicí enzymy, rozruší a natráví buňky výstelky střeva a natrávené je pohlcuje. Trofozoit měří 10–40 µm.
Entamoeba polecki (Prowazek, 1912) se vyskytuje primárně u prasat a opic; u lidí byla považována za nepatogenní, ale bylo prokázáno, že způsobuje infekci.[4]
Iodamoeba buetschlii (Prowazek, 1912) je zatím považována za nepatogenní;[3] (vědecké synonymum Jodamoeba buetschlii; psána někde Iodamoeba bűtschlii).
GAY, Douglas J.; ABELL, Thomas L.; THOMPSON, John H. Jr & LOTH, Vacchira. Entamoeba polecki infection in Southeast Asian refugees: multiple cases of a rarely reported parasite. Mayo Clinic proceedings. 1985, vol. 60, iss. 8, s. 523–530. https://doi.org/10.1016/s0025-6196(12)60569-2
FÖRSTL, Miroslav a kol. Praktický atlas lékařské parazitologie. 1. vyd. Hradec Králové: Nucleus HK, 2003. 133 s. ISBN 80-86225-38-0.
GUTIÉRREZ, Gabriel; CHISTYAKOVA, Ludmila V.; VILLALOBO, Eduardo; KOSTYGOV, Alexei Y. & FROLOV, Alexander O. Identification of Pelomyxa palustris Endosymbionts. Protist. 2017, vol. 168, iss. 4, s. 408–424. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.protis.2017.06.001
HAMPLOVÁ, Lidmila. Mikrobiologie, imunologie, epidemiologie, hygiena pro bakalářské studium a všechny typy zdravotnických škol. 3., aktualiz. vyd. Praha: Stanislav Juhaňák – Triton, 2022. 281 s. ISBN 978-80-7684-122-2.
HURYCH, Jakub et al. Lékařská mikrobiologie: repetitorium. 1. vyd. Praha: Stanislav Juhaňák – Triton, 2020. 621 s. ISBN 978-80-7553-844-4.