André Kertész
maďarský fotograf / From Wikipedia, the free encyclopedia
André Kertész (výslovnost [kertés]), narozený Kertész Andor (2. července 1894 Budapešť – 28. září 1985 New York), byl fotograf židovsko-maďarského původu, který působil ve Francii a později také ve Spojených státech amerických. Byl inovátorem fotografické kompozice a průkopníkem fotoeseje. Tvořil také reportáže a sociálně laděné snímky a působil i jako válečný fotograf.[1] Už na počátku své dlouhé kariéry používal neortodoxní úhly záběru a nedělal kompromisy ve fotografickém stylu, což tehdy zabránilo tomu, aby prorazil. Ani na sklonku života necítil celosvětové uznání, které by si podle sebe zasloužil. Dnes je uznáván jako jeden z průkopníků fotožurnalismu, ba fotografického umění jako celku.[2][3]
André Kertész | |
---|---|
André Kertész v roce 1982 | |
Rodné jméno | Andor Kertész |
Narození | 2. července 1894 Budapešť, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 28. září 1985 (ve věku 91 let) New York, USA USA |
Povolání | fotograf, spisovatel, fotoreportér, novinář a umělecký fotograf |
Ocenění | Řád čestné legie (1983) Guggenheimovo stipendium |
Citát Lidé ve vás nevyvolávají zrakový, ale citový dojem. | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kertész se měl stát obchodníkem s cennými papíry a ve fotografii byl samouk. Většinu svého raného díla uveřejňoval v časopisech, v čemž pokračoval až do šedesátých let 20. století. Krátce bojoval v první světové válce, již zároveň fotografoval, a byl na bojišti vážně zraněn. Roku 1925 se proti vůli své rodiny odstěhoval do Paříže, v jejímž tavícím kotli stylů zahraničních tvůrců i domácích dadaistů se umělecky obohatil a dosáhl komerčního úspěchu i uznání kritiků. Bezprostřední hrozba druhé světové války jej donutila opět emigrovat, tentokrát do Spojených států. V USA si svůj věhlas musel vybudovat znovu a pracoval na zakázky. Měl roztržky s několika redaktory, o kterých si myslel, že nechtějí uznat jeho práci. Ve čtyřicátých letech 20. století začal organizovat vlastní výstavy a získával mezinárodní renomé.
S fotografickým přístrojem rád experimentoval, významným prvkem jeho tvorby bylo používání moderních výrazových prostředků jako například nadhled, podhled, natočení kamery nebo detail. Některé soubory vytvářel ve výtvarném pojetí, jiné spojoval s různými poetickými souvislostmi.[4] Jeho životní dráha se dělí na čtyři časová období: maďarské, francouzské, americké a na sklonku jeho života období mezinárodní.