Angelo Schiavio
italský fotbalista a trenér / From Wikipedia, the free encyclopedia
Angelo Schiavio (15. října 1905, Bologna, Italské království – 17. září 1990, Bologna, Itálie) byl italský fotbalový útočník a později i trenér rodného klubu Bologna.
Angelo Schiavio | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
V roce 1925. | |||||||
Osobní informace | |||||||
Datum narození | 15. října 1905 | ||||||
Místo narození | Bologna, Italské království | ||||||
Datum úmrtí | 17. září 1990 (ve věku 84 let) | ||||||
Místo úmrtí | Bologna, Itálie | ||||||
Výška | 178 cm | ||||||
Hmotnost | 69 kg | ||||||
Klubové informace | |||||||
Konec hráčské kariéry | |||||||
Pozice | Fotbalový útočník (1922–1938) Fotbalový trenér (1933–1946) | ||||||
Profesionální kluby | |||||||
| |||||||
Reprezentace | |||||||
| |||||||
Trenérská kariéra | |||||||
| |||||||
Úspěchy | |||||||
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. | |||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fotbalovou kariéru začal v klubu SG Fortitudo Bologna který hrál nižší soutěž. Poté nastupoval až do roku 1938, tedy 16 sezon jen za Rossoblù. První utkání odehrál 28. ledna 1923. S klubem vyhrál čtyři tituly (1924/25, 1928/29, 1935/36, 1936/37). V sezoně 1924/25 vstřelil 15 branek, což mu vyneslo místo v národním týmu. Byl to útočník výjimečné třídy a síly, obdařený smrtícím driblováním, i díky tomuhle si udržel působivý brankový průměr: v sezoně 1925/26 se dostal do finále Lega Nord a ve 23 zápasech skóroval 26krát. V sezoně 1928/29 vstřelil ve 29 zápasech 29 branek a v sezoně 1935/36 25 branek a napřesrok to bylo 28 branek. Jen jednou byl nejlepším střelcem ligy a to v sezoně 1931/32. Také na mezinárodním poli zářil. Dvakrát byl členem mužstva u vítězství o Středoevropský pohár (1932 a 1934).
V 348 ligových zápasech vstřelil 242 branek v klubu Bologna FC 1909 je absolutním rekordmanem v počtu vstřelených branek a čtvrtým v historii italské ligy, za Piolou, s 290 góly, Meazzou, s 267 góly, a Tottim, s 250 góly. Jeho výjimečný průměr gólů (0,69 na zápas) je rekordem mezi italskými fotbalisty, který se vyrovnal pouze Ceveninimu mezi hráči, kteří v Serii A nastříleli alespoň 100 gólů, a celkově druhý za Nordahlem (0,77 na zápas). S počtem utkání je devátým hráčem mezi rossoblù všech dob s 364 oficiálními záápasy.
Za italskou reprezentací prvně hrál 4. listopadu 1925. Byl mužstvu který na OH 1928 získali bronzovou medaili. Na turnaji vstřelil 4 branky (ve 4 zápasech).[1] Také vyhrál MS 1934.[2] Na šampionátu dal 4 branky, přičemž hned v úvodním zápase proti USA dosáhl hattricku. Ve finále proti Československu dal pak do sítě Františka Pláničky gól v nastaveném čase, který rozhodl o tom, že titul získali Italové. Celkem za národní tým odehrál 21 utkání a vstřelil 15 gólů.[3]
Již v sezoně 1933/34 byl trenérem-hráčem Bologna. Ale vydržel jen sezonu. Ještě v roce 1946 se na chvíli objevil na lavičce. V padesátých letech se FIGC rozhodla využít jeho zkušenosti pro vedení reprezentace. V letech 1953 až 1958 byl povolán do technické komise.