Atentát na Martina Luthera Kinga
From Wikipedia, the free encyclopedia
Atentát na Martina Luthera Kinga, baptistického kazatele a vůdce afroamerického hnutí za občanská práva, byl spáchán dne 4. dubna 1968 v americkém městě Memphis, Tennessee. King byl smrtelně zasažen střelou z pušky během svého pobytu v motelu „Lorraine“, když stál na balkónu u svého pokoje.
| Atentát na Martina Luthera Kinga | |
|---|---|
 Martin Luther King | |
| Historické období | Studená válka |
| Cíl | Martin Luther King |
| Mrtví lidé | 1 |
| Důsledky | smrt M. L. Kinga; vypukají velké sociální nepokoje především v řadách afroamerického obyvatelstva |
| Datum | 4. duben 1968 |
| Místo | Memphis, stát Tennessee  |
| Pachatel | James Earl Ray |
| Použité zbraně | puška |
| Kauza dnes | ne zcela objasněna |
| Souřadnice | 35°8′4″ s. š., 90°3′27″ z. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svým zraněním i přes rychlou zdravotnickou pomoc a přímou masáž srdce provedenou v nemocnici St. Joseph's Hospital zanedlouho podlehl. Pachatelem byl uprchlý trestanec James Earl Ray, který byl zadržen dva měsíce po atentátu na londýnském letišti Heathrow během pokusu o únik do některé z afrických zemí.
Tento čin vyprovokoval velké sociální nepokoje především v řadách afroamerického obyvatelstva v USA, především ve městech Washington, D.C., Louisville (Kentucky) a Baltimore. Podobně jako tomu bylo i u atentátu na Johna F. Kennedyho, vznikly i v souvislosti se smrtí M. L. Kinga různé teorie a podezření, podle kterého měl být Ray k přiznání donucen pod psychickým a fyzickým nátlakem.
Martin L. King poprvé zavítal do Mephisu již během března 1968 s cílem podpořit stávkující afroamerické popeláře. Tito chtěli stávkou vyjádřit nespokojenost s nevyhovujícími pracovními podmínkami, povinností denně zvedat neadekvátně těžká břemena a pracovat i během zimních mrazů a v dešti; dále chtěli protestovat proti zvýhodňování bílých kolegů, kterým byla vyplácena mzda v plné výši, i když některý den museli z důvodu špatného počasí zůstat doma.[1][2][3]
Do Memphisu se King znovu vrátil 3. dubna 1968, aby navštívil shromáždění Církve Boha v Kristu, konané v Mason Temple. Kingův let do Memphisu byl ten den z důvodu bombového poplachu opožděn.[4] Během běsnící sněhové bouře King přednesl svůj poslední projev v životě, známý pod titulkem „I've Been to the Mountaintop“ (Vystoupil jsem na vrchol hory). Ke konci svého projevu se zmínil i o oné bombové hrozbě v jeho letu:
| „ | ...
A tak jsem se dostal do Memphisu. A někteří začali mluvit o nebezpečích, která venku číhají. Co by mi mohli někteří z našich chorých bílých bratrů udělat? Nevím co se teď stane. Máme před sebou několik těžkých dnů. Mně na tom ale teď vůbec nezáleží, protože jsem vystoupil na vrchol hory! (potlesk). A nevadí mi to. Tak jako každý - bych chtěl žít dlouhý život - dlouhověkost má své místo. Ale o tu se já teď nestarám. Chci jen následovat Boží vůli. A On mi dovolil vystoupit na vrchol hory. A já se tam rozhlédl. A uviděl jsem Zemi zaslíbenou. Možná, že se tam nedostanu s vámi. Ale chci, abyste vy všichni tady dnes věděli, že my jakožto lid se do Země zaslíbené dostaneme! (potlesk) A tak jsem dnes večer šťastný. Nebojím se ničeho. Nebojím se nikoho. Mé oči uzřely slávu přicházejícího Pána.[5] |
“ |
King byl během svého memphiského pobytu ubytován v motelu Lorraine, pokoji č. 306. Motel vlastnil černošský obchodník jménem Walter Bailey. Kingův blízký přítel a kolega, Reverend Ralph David Abernathy, který byl svědkem atentátu, uvedl komisi HSCA, že King tento motel navštěvoval tak často, že byl nakonec přezdíván jako „King-Abernathy Suite“.[6]
Podle spisovatele Taylora Branche hovořil King naposledy s hudebníkem Benem Branchem, který měl ten den hrát na večerním setkání. King mu tehdy řekl: „Bene, počítej prosím tě s tím, že na tom večerním setkání zahraješ i skladbu Take My Hand, Precious Lord. Dej si na tom fakt záležet!“[7]
Dne 4. dubna v 18.01 byl M. L. King zasažen střelou z pušky, když stál na balkónu u svého pokoje. Prošla pravým límcem u košile, prorazila hrdlo, prošla míchou a nakonec se zastavila v rameni.[8] King byl převezen do nemocnice St. Joseph's Hospital, kde lékaři otevřeli Kingův hrudník a pokusili se jej zachránit přímou manuální masáží srdce. I přes veškerou snahu se však obnovení srdeční činnosti dosáhnout nepodařilo a v 19.05 byl King prohlášen za mrtvého. Podle Taylora Branche bylo během pitvy patologem konstatováno, že i přes Kingův poměrně nízký věk (39), bylo jeho srdce srovnatelné se srdcem šedesátiletého muže.[9]
Dva měsíce po atentátu byl na londýnském letišti Heathrow zadržen pravděpodobný pachatel James Earl Ray, který chtěl přes Londýn pravděpodobně uprchnout do Angoly, Rhodesie nebo Jihoafrické republiky[10] a to na základě padělaného kanadského pasu na jméno Ramon George Sneyd. Ray byl neprodleně převezen do Spojených států a obviněn z vraždy M. L. Kinga. Na radu svého právního zástupce se Ray k činu přiznal, aby tak snížil riziko, že bude odsouzen k trestu smrti. Ray byl konečným rozsudkem odsouzen k trestu odnětí svobody na 99 let.
Dne 10. června 1977 Ray, společně se šesti dalšími vězni, uprchl z věznice Brushy Mountain ve státě Tennessee, o tři dny později však byli všichni znovu zadrženi a vráceni do věznice.[11] Za tento útěk byl Rayovi trest zvýšen o jeden rok, tedy v souhrnu na 100 let.
Roku 1997 se syn M. L. Kinga sešel s Rayem a posléze vydal souhlas k obnovení soudního procesu.[12] Právním zástupcem Raye až do jeho smrti roku 1998 byl William Pepper, který informoval o přesvědčení Kingovy rodiny, že Ray neměl se smrtí Martina Luthera Kinga nic do činění.[13] Ray však 23. dubna 1998 zemřel ve věznici na selhání ledvin ve věku sedmdesáti let, které bylo způsobeno žloutenkou typu C.
Pochybnosti v případu
Shrnutí spekulací vzniklých v souvislosti s osobou pachatele Raye:
- Ray učinil doznání pod nátlakem a pod hrozbou udělení trestu smrti[14][15]
- Mnohé konspirační teorie se také opírají o závěry balistických testů se zbraní Remington Gamemaster, které nikdy dostatečně neprokázaly, že by Ray byl vrahem a neprokázaly ani jeho vlastnictví dané zbraně.[16][17]
- Svědci, kteří se během střelby nacházeli poblíž M. L. Kinga, navíc uvedli, že střela vyšla z odlišného místa, než uváděla oficiální zpráva.[18]
Tento čin vyvolal pouliční nepokoje ve více než 60 městech po celém světě.[19] 9. duben byl americkým prezidentem Johnsonem vyhlášen národním dnem smutku za zemřelého bojovníka za lidská práva. Kingova pohřbu se zúčastnilo na 300 000 lidí, prezident Johnson byl z důvodu jednání o Vietnamském konfliktu v Camp Davidu zastoupen viceprezidentem Hubertem Humphreym.
Proslov Roberta Kennedyho
Na atentát ještě tentýž den (4. dubna) zareagoval Robert Kennedy veřejným projevem ve městě Indianapolis. Kennedy toho dne, v rámci nominační kampaně pro Demokratické primárky, navštívil University of Notre Dame a Ball State University ve státě Indiana.[20] Informoval v něm o této tragické události, zmínil se o Kingově celoživotním boji za lidská práva a konstatoval, že Amerika tragické okamžiky zažila v minulosti a nepochybně je zažije i budoucnosti: „Tímto činem nekončí doba bezpráví, doba násilí ani doba chaosu.“. O spáchání atentátu Martina Luthera Kinga se dozvěděl těsně před nástupem do letadla směr Indianapolis, kde měl přednést svůj projev. Po dohodě s osobním tiskovým mluvčím Frankem Mankiewiczem se Kennedy rozhodl navštívit Kingovu rodinu a požádat její členy, aby se drželi Kingova odkazu nepodnikat žádné násilné reakce.[21] O úmrtí Kinga se Kennedy dozvěděl až po přistání v Indianapolisu.
Mankiewicz a poradce pro projevy Adam Walinsky začali Kennedymu okamžitě sepisovat poznámky k projevu vyjadřujícímu se ke Kingově smrti. Kennedy však Walinskyho text odmítl a hodlal použít svůj vlastní, který si narychlo sepsal během cesty z letiště; Mankiewicz se svou verzí dorazil až poté, co Kennedy započal svůj veřejný projev.[22] Indianapoliský šéf místní policie Kennedymu sdělil, že mu během projevu nemůže poskytnou adekvátní ochranu, a že celý tento akt považuje za velmi nebezpečný.[23] Kennedy se i přes tato varování rozhodl svůj projev přednést. Na provizorním dřevěném pódiu vybudovaném na korbě nákladního vozu Kennedy hovořil celkem čtyři minuty a padesát sedm sekund.[24]
Robert Kennedy se v Indianapolisu stal prvním informačním zdrojem, který informoval o Kingově smrti. Někteří členové Kennedyho doprovodu se na základě reakcí publika (někteří přihlížející začali křičet nebo omdlévat) začali obávat, že by tento projev mohl vést ke vzniku pouličních nepokojů.[25] Když se reakce publika během projevu zklidnily, uvedl Kennedy, že mnozí přihlížející by se mohli cítit ohroženi a nahněvaní obzvláště poté, co vyšla najevo skutečnost, že útočníkem byl muž bílé pleti. Dále řekl, že podobné pocity mu hlavou kolovaly po atentátu na jeho bratra Johna Kennedyho; tyto poznámky překvapily Kennedyho pobočníky, kteří jej nikdy předtím neslyšeli hovořit o Johnově smrti.[26] Kennedy pokračoval ve svém projevu zmínkou o nutnosti vyvinout značné úsilí „aby naše země překonala tyto přetěžké časy“ a poté citoval báseň antického básníka Aischyla. Kennedy projev shrnul tím, že je nutné, aby bílí a černí žili v jednotě a vyzval veřejnost k modlitbě za Kingovu památku.
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
