Binaurální nahrávky
nahrávky / From Wikipedia, the free encyclopedia
Binaurální nahrávky jsou záznamy binaurálního zvuku. Binaurální zvuk se vyznačuje tím, že rozdíl mezi frekvencemi na pravé a levé straně je maximálně 30 Hz. Pro názornou představu, když do levého ucha pouštíme tón s frekvencí 400 Hz a do pravého ucha pouštíme tón s frekvencí 410 Hz, má vzniklý binaurální tón frekvenci 10 Hz.[1]
Tato situace nastává prakticky kdykoliv něco slyšíme. Pokud máme například zdroj zvuku na pravé straně od hlavy, pravé ucho tento zvuk slyší intenzivněji než levé, a zároveň se zvuk k levému uchu dostane o krátkou chvíli později. A samozřejmě zvuk, který se odrazí od nějaké překážky (například zdi, nebo torza) je nejopožděnější. Těmto časovým rozdílům se říká ITD (interaural time differences).[2]
Všechny tyto malé frekvenční a časové rozdíly způsobují v naší hlavě iluzi prostoru. Při poslechu binaurálních nahrávek tak dokážeme lokalizovat jednotlivé zdroje zvuků, jako by byly kolem nás.
Smysl binaurálních nahrávek je co nejvěrněji napodobit lidské vnímání zvuku. K jejich vytvoření je tedy potřeba zohlednit mnoho faktorů, například velikost a tvar hlavy, zvukovodu, nosních a ústních dutin nebo vzájemnou vzdálenost uší. To vše transformuje slyšený zvuk: zesiluje nebo tlumí frekvence a vytváří časové rozdíly, jak již bylo zmíněno. Všechny tyto lidské faktory nazýváme HRTF (head-related transfer function).