Chalífát
forma islámského státního zřízení v čele s chalífou / From Wikipedia, the free encyclopedia
Chalífát (též kalifát) znamená vládu chalífy, hlavy ummy, muslimské obce. Původně to byla nejen náboženská instituce, ale i státní útvar zahrnující prakticky veškerá území ovládaná muslimy. Vznikl 9. června 632, když se Abú Bakr stal prvním chalífou. Zanikl 10. února 1258 dobytím Bagdádu mongolskými vojsky. Jako duchovní instituce byl obnoven 9. června 1261 v Egyptě a zrušen 3. března 1924 v Turecku poté, co dynastie Osmanů, na kterou mezitím funkce chalífy přešla, ztratila svou politickou moc. (Hidžázský vládce Husajn ibn Alí al-Hášimí se sice ještě pokusil využít uprázdněného trůnu a prohlásil se téhož roku chalífou a králem Arabů, ale ani jeden z těchto jeho nároků nebyl arabskou veřejností uznán.)
V polovině 8. století, kdy dosáhl svého největšího územního rozmachu, sahal chalífát od Pyrenejského poloostrova přes severní Afriku a Blízký východ až k řece Indu. Už v prvních letech své existence dokázal zcela dobýt Sásánovskou říši v Persii a Byzantskou říši připravil o většinu jejích území v Africe a Asii.
Za soudobý ekvivalent chalífátu zaměřený na náboženskou koordinaci muslimských států a ochrany zájmů muslimů může být považována Organizace islámské spolupráce, vzniklá v roce 2011 přejmenováním z Organizace islámské konference, založené v Maroku roku 1969. K myšlence chalifátu se také v průběhu 20. století hlásily radikální muslimské skupiny z Indie, Iráku, Pákistánu a Afghánistánu.