Deklarace práv člověka a občana
From Wikipedia, the free encyclopedia
Deklarace práv člověka a občana (francouzsky: La Déclaration des droits de l’homme et du citoyen), vyhlášená francouzským Ústavodárným národním shromážděním v roce 1789, je základním dokumentem o lidských právech z období Francouzské revoluce. Jednalo se o dokument, na kterém francouzští občané postavili legitimní základy nové ústavy a který otevírá témata rovnosti před zákonem, dělbu moci a odpovědnost úřednického aparátu za své činy.[1]
Deklarace práv člověka a občana | |
---|---|
Deklarace práv člověka a občana | |
Data | |
Vypracováno | 17890826a26. srpna 1789 |
Strany | |
Autoři | Ústavodárné národní shromáždění (Gilbert du Motier, markýz de La Fayette) |
Obsah | |
Cíl | zrušení dosavadního sociálního systému |
Deklarace, inspirovaná osvícenskými filozofy, se stala základním vyjádřením hodnot Francouzské revoluce. Ovlivnila vývoj lidového pojetí svobody jednotlivce a demokracie v Evropě i ve světě.[2] Další vliv na podobu deklarace měla doktrína přirozeného práva a lidská práva, jež jsou považována za univerzální, platná vždy a všude.
Původní návrh dokumentu napsal markýz de La Fayette, na který pak navázal a do finální podoby ho převedl abbé Sieyès.[3]