Deportace Krymských Tatarů
From Wikipedia, the free encyclopedia
Deportace Krymských Tatarů byla v roce 1944 násilným přemístěním zhruba 230 000 osob tatarské národnosti z Krymu především do Uzbecké sovětské socialistické republiky. Josif Vissarionovič Stalin Tatary obvinil ze spolupráce s nacisty a nařídil deportaci, při které zemřelo hladem nebo na nemoci, jako přímý důsledek deportace, přes 100 000 lidí. Deportace probíhala v dobytčích vlacích.[1][2][3][4][5]
Krymští Tataři považují události z roku 1944 za genocidu, stejný názor vyjádřil v listopadu 2015 také parlament Ukrajiny[6] [7], dříve také SSSR a některé mezinárodní autority.[zdroj?][1][8] Nejvyšší sovět SSSR 14. listopadu 1989 ve svojí deklaraci nazval vysídlení jmenovitě krymských Tatarů a dalších národů "barbarskou akcí" a "těžkým zločinem" proti mezinárodnímu právu a socialistickému zřízení.[9] Parlament RSFSR v souladu s deklarací Nejvyššího sovětu v roce 1991 označil represe vůči sovětským národům za politiku genocidy a pomluv, a dále konkretizoval proces rehabilitace utlačovaných národů na území RSFSR.[10] V roce 2014 Vladimir Putin řekl při oficiálním přijetí zástupců krymských Tatarů, že deportace krymských Tatarů byla "nelidskou akcí".[11] V rehabilitační politice vůči krymským Tatarům pokračuje Ruská federace po anexi Krymu. Nařízení prezidenta Vladimira Putina z dubna 2014[12] a znova ze září 2015[13] upravila právní rámec rehabilitace a podpory všech národů Krymu, tedy také a jmenovitě krymských Tatarů. Je ovšem otázkou, nakolik jde opravdu o snahu o opravdovou rehabilitaci, protože zástupci tatarské menšiny na Krymu si po anexi začali stěžovat na opětovné násilné potlačování své národnostní menšiny.[14]