Dieric Bouts, někdy též psáno Dirk, Dierick, Dirck nebo Thierry (asi 1410, Haarlem – 6. května 1475, Lovaň) byl nizozemský malíř, řazený mezi tzv. Vlámské primitivy. Toto označení pochází z francouzštiny a neznamená nedostatek kultivovanosti, ale vztahuje na zakladatele nového stylu malby Severské renesance.
Dieric Bouts | |
---|---|
Narození | 1415 nebo 1410 Haarlem |
Úmrtí | 6. května 1475 Lovaň |
Národnost | Nizozemci |
Povolání | malíř |
Děti | Dieric Bouts Mladší Albert Bouts |
Významná díla | Het laatste avondmaal Kristus v domě Šimona The Entombment (Bouts) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Dieric Bouts pochází ze severního Nizozemska. Kunsthistorici předpokládají, že studoval v Bruselu u Rogiera Van der Weydena, neboť rozpoznávají na Boutsových malbách jeho vliv. Po studiích kolem roku 1440 Bouts odešel do belgické Lovaně[1], kde pak žil až do konce svého života. Maloval zde zakázky pro vlámskou šlechtu. 12. července 1476 mu bylo v Lovani vydáno potvrzení, že je přijatým cizincem (nativi ex patriam) a v roce 1468 byl jmenován lovaňským městským malířem.
O Boutsově životě není mnoho známo. Jeho manželkou byla Katharina van der Bruggenová, se kterou měl čtyři děti. Synové Dieric Bouts mladší a Albert (někdy psáno též Aelbrecht) se vyučili v malířské dílně svého otce. Dieric Bouts mladší, který zdědil dílnu, pokračoval ve stejném malířském stylu. U některých děl proto nelze s jistotou rozhodnout, zda jsou dílem Dierica Boutse staršího nebo jeho syna. U Alberta Boutse, který si zřídil vlastní dílnu v Lovani, se malba odlišuje užitím výrazných barev, bohatostí struktur a jemnými detaily.
Dieric Bouts byl významným a bohatým měšťanem Lovaně a krátce před smrtí (1473) se podruhé oženil s Elizabeth Van Voshem. Zemřel 6. května 1475 a byl pohřben ve františkánském kostele Minderbroerderkerk, který stojí jen kousek od domu, v němž v Lovani žil.
Dílo
Většinou maloval obrazy s náboženskou tematikou a jeho raná díla jsou silně ovlivněna malířským stylem Rogiera Van der Weydena. Ač by měl časově náležet k renesanci, mají Boutsovy obrazy tak gotický ráz, že je označován za iniciátora "návratu ke gotice" v Severské renesanci (kolem roku 1450), případně je přímo ke gotice řazen. Vertikalita je zdůrazněna výškovým formátem obrazů a množstvím svislých prvků rámujících centrální scénu, velká pozornost je věnována podlaze. Ve srovnání s mistry z počátku 15. století má prostor v jeho obrazech velkou hloubku, ale vyvolává dojem prázdnoty. Postavy v zadním plánu mají silně redukovaný objem a působí plošně. Pro Boutse je typická přísně symetrická kompozice s uměle zdůrazněnou centrální osou.[2] Jako jeden z prvních malířů používal perspektivu s mizejícím úběžníkem. Za mistrovské dílo portrétního umění je považován Boutsův Portrét mladého muže (National Gallery, Londýn).[3]
Oltář s Poslední večeří (1468) vytvořil v době, kdy byl jmenován městským malířem v Lovani. Jeho interpretace svatého výjevu je pozoruhodně věcná a podává ho s nekompromisním realismem, téměř jako žánrový obrázek. Učedníci by mohli být Boutsovými současníky a sluha v pozadí je téměř jistě malířovým autoportrétem. Prostředím je středostavovský salon 15. století v Lovani. Bouts byl obeznámen s malbou van Eycka a užívá podobnou perspektivu i zobrazení účinků světla.[1]
Roku 1468 dostal zakázku na výzdobu soudní síně v Lovani. Mělo jít o čtyři velké desky, ale nakonec dokončil pouze jednu z nich – Císařovnin Boží soud před císařem Ottou III. (dnes v Musées royaux des Beaux-Arts v Bruselu). Obraz byl inspirován příběhem o falešném obvinění hraběte císařovnou, jakožto msty za to, že nepodlehl jejím svodům. Na obraze je zachycen boží soud s císařovnou, který prokazuje nevinu hraběte. Odborníci soudí, že se Bouts inspiroval obrazy Rogiera Van der Weydena, který maloval podobná témata na zakázku bruselské radnice v roce 1436 (tyto obrazy se však nedochovaly, byly zničeny roku 1695). Císařovnin Boží soud patří k jeho nejoceňovanějším dílům. K dalším patří Oplakávání Krista (1460) nebo Poslední večeře (1464–67), kterou objednalo bratrstvo Nejsvětější svátosti a na provedení dohlíželi dva profesoři teologie.
Známá díla
- 1445 Mariánský oltář, Prado, Madrid
- 1455 Pašijový oltář (centrální scéna Snímání z kříže, křídla: Ukřižování, Zmrtvýchvstání), Museo de la Capilla Real, Granada
- 1455 Narození Ježíška, Metropolitan Museum of Art, New York
- 1450-60 Oltář s Ukřižováním, části v Musées Royaux des Beaux-Arts, Brusel, J. Paul Getty Museum, Malibu, National Gallery, Londýn, Norton Simon Museum, Pasadena
- 1462 Portrét mladého muže, National Gallery, Londýn
- 1462-64 Ecce Agnus Dei, Alte Pinakotek, Mnichov
- po 1460 Brabantská perla (autorství nejisté, někdy uváděn neznámý vlámský mistr "Meister der Perle von Brabant", Alte Pinakothek, Mnichov
- 1465 Madona s dítětem, National gallery, Londýn
- 1450-60 Triptych s Mučením sv. Erasma, Sint-Pieterskerk, Museum voor Kerkelijke Kunst, Lovaň
- 1464-67 Setkání Abraháma a Melchisedeka, chrám sv. Petra, Lovaň
- 1464-68 Oltář s Poslední večeří, chrám sv. Petra (Sint-Pieterskerk), Museum voor Kerkelijke Kunst, Lovaň
- 1468 Cesta do ráje, Pád hříšníků (dvě části původního triptychu), Palais des beaux-arts, Lille
- 1470 Ráj a peklo, Louvre, Paříž
- 1471 Soud císaře Otty III.(2 deskové obrazy), Musées royaux des beaux-arts de Belgique, Bruxelles[4]
- 1473-75 Cyklus obrazů na téma Posledního soudu (nedokončeno), Musées Royaux des Beaux-Arts, Brusel[5]
- Oplakávání Krista, okolo 1460
- Setkání Abraháma a Melchisedeka, 1464-67
- Pád hříšníků, 1468
- Cesta do Ráje, 1468
Reference
Literatura
Externí odkazy
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.