Druhá vláda Waldemara Pawlaka
koaliční vláda SLD a PSL v letech 1993 – 1995 / From Wikipedia, the free encyclopedia
Druhá vláda Waldemara Pawlaka byla od 26. října 1993 do 6. března 1995 polská vláda pod vedením Waldemara Pawlaka utvořená po předčasných parlamentních volbách v roce 1993. Jednalo se o koalici vítězného postkomunistického Svazu demokratické levice a druhé Polské lidové strany. Premiérem se na základě dohody stal předseda menší koaliční strany, SLD výměnou za to získalo křeslo maršálka Sejmu pro Józefa Oleksyho.[1] Do prosince 1994 byla součástí koalice rovněž Unie práce.[1]
Druhá vláda Waldemara Pawlaka | |
---|---|
Předseda vlády Waldemar Pawlak | |
Pořadí | šestá (od 1989) |
Předseda | Waldemar Pawlak |
Místopředsedové | Marek Borowski (do 8. února 1994) Włodzimierz Cimoszewicz Aleksander Łuczak Grzegorz Kołodko (od 28. dubna 1994) |
Politické subjekty | SLD PSL BBWR ("prezidentští ministři") UP (do prosince 1994)[1] |
Jmenována | Lechem Wałęsou |
Datum jmenování | 26. října 1993 |
Vyslovení důvěry | 26. října 1993 A 310, N 83, Z 24 / 417[1] |
Demise | 1. března 1995 |
Konec v úřadu | 6. března 1995 |
Důvod ukončení | spory v koalici, spory s prezidentem Wałęsou |
Posloupnost vlád | |
< Suchocka Oleksy > | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
V kabinetu zasedali rovněž zástupci Nestranického bloku pro podporu reforem, jejichž jmenování si vynutil prezident Lech Wałęsa. Ten měl být totiž na základě tzv. malé ústavy konzultován v případě jmenování ministrů zahraničí, národní obrany a vnitra. Wałęsa si to ale vyložil tak, že má právo je sám jmenovat. Premiér Pawlak tyto nominace akceptoval. Prezident ale pak odmítal také jmenovat ministra financí a pro to již neměl žádnou oporu v ústavě. Nakonec jej ale jmenoval. Tito "prezidentští ministři" ale otevřeně dávali najevo svou neloajalitu k vládě a její politice. Wałęsa se později dostal do sporu i s Pawlakem, jehož ještě dříve sám jmenoval premiérem, a hrozil rozpuštěním Sejmu. Koalice nakonec premiéra obětovala a pomocí konstruktivního vyslovení nedůvěry jej na počátku března 1995 nahradila Józefem Oleksym.[2]