Elementární částice
základní objekty tvořící hmotu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Elementární částice (též fundamentální nebo základní částice) je ve fyzice částice hmoty, jejíž vnitřní struktura je neznámá, a není tedy známo, zda se skládá z jiných částic.[1] Elementární částice standardního modelu se dělí na základní fermiony (kvarky, leptony a jejich antičástice) a základní bosony (výměnné bosony a Higgsův boson).[2][3]
S myšlenkou nedělitelných částic přišel již ve starověkém Řecku filozof Démokritos a další atomisté. Představa atomu (z řeckého „nedělitelný“) znovu ožila zejména v 19. století, kdy se na ní formovaly základy vědecké chemie. V první třetině 20. století pak bylo zjištěno, že atomy jsou tvořeny z elektronů, protonů a neutronů. V té době se však zároveň formovala teorie o kvantech, která radikálně změnila naše chápání elektromagnetického záření a na jejímž základě vznikla kvantová mechanika. Ta umožnila teoreticky popsat a experimentálně ověřit existenci nových elementárních částic. Později byla odhalena i kvarková struktura hadronů, u kterých se proto elementárnost posunula o úroveň níže – na kvarky.
Podle současných představ, tedy v souladu s experimentálně ověřenými modely, jsou elementární částice považovány za bodové částice bez vnitřní prostorově rozložené struktury, i když některé částicové teorie, jako např. teorie strun, nenulovou velikost či vnitřní strukturu předpokládají.