Eliška Misáková
česká sportovní gymnastka / From Wikipedia, the free encyclopedia
Eliška Misáková (12. října 1925 Kojetice u Třebíče[2] – 14. srpna 1948 Londýn, Velká Británie) byla česká sportovní gymnastka, členka zlatého československého družstva na olympijských hrách v Londýně v roce 1948.
Eliška Misáková | |
---|---|
Narození | 12. října 1925 Kojetice |
Úmrtí | 14. srpna 1948 (ve věku 22 let) Uxbridge |
Příčina úmrtí | dětská obrna |
Povolání | sportovní gymnastka |
Příbuzní | Miloslava Misáková[1] (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Sportovní gymnastika na LOH | ||
zlato | LOH 1948 | družstva |
Vedoucími tohoto družstva byly Marie Provazníková a Vlasta Děkanová. Sestavu s Eliškou Misákovou dále tvořily její sestra Miloslava Misáková, Zdeňka Honsová, Věra Růžičková (původně náhradnice), Božena Srncová, Milena Müllerová, Zdeňka Veřmiřovská, Olga Šilhánová a Marie Kovářová.
Eliška Misáková sice odcestovala do dějiště olympijských her, ale do bojů o medaile za ni nastoupila náhradnice Věra Růžičková. Již během cesty do Londýna se u Misákové objevily zdravotní potíže a vyšetření ukázala, že se jedná o dětskou obrnu, v té době neléčitelnou.[3] Eliška zemřela v londýnské nemocnici v Uxbridgi v sobotu v 7.30 londýnského času, jen několik hodin poté, co její přítelkyně získaly zlato.[4][5] Ve Velké Británií bylo její tělo i zpopelněno.[5] Při slavnostním vyhlášení vítězů byla československá vlajka olemována černou stuhou.[6] O úspěchu gymnastek se podle slov Věry Růžičkové později moc nemluvilo a nepsalo také proto, že jejich vedoucí Marie Provazníková ihned po olympiádě volila emigraci a pro komunisty tak byla zrádkyní.[7]
Oba rodiče sester Misákových již byli v roce 1948 po smrti.[5] Eliška měla kromě sestry Miloslavy ještě druhou sestru Marii. Byl to právě Mariin manžel-pilot, který sportovkyně přepravil po olympiádě z Londýna do Československa.[5]
Mezinárodní olympijský výbor jí jako jedinému sportovci v historii udělil čestnou zlatou medaili in memoriam.[8]
Pohřbena byla 4. září 1948 na hřbitově ve Vyškově.[4]
O této tragické události, i o přípravách a samotném průběhu gymnastické soutěže žen na londýnské olympiádě natočil režisér Miroslav Kačor v roce 2012 dokument Zlato pro Elišku.[5][9]