From Wikipedia, the free encyclopedia
Emmerich Hadfy von Livno (maďarsky livnói Hádfy Imre) (2. listopadu 1853 Carei – 29. března 1936 Kiszombor) byl rakousko-uherský generál a vojevůdce první světové války. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské školy od roku 1874, později strávil řadu let jako vyšší důstojník královské uherské zeměbrany u různých posádek, uplatnil se také vojenský pedagog. Za první světové války se vyznamenal v několika bitvách v Haliči, poté byl velitelem postupně několika armádních sborů na východní a italské frontě. V roce 1917 dosáhl hodnosti generála pěchoty, mezitím byl také povýšen do šlechtického stavu. Po zániku monarchie byl penzionován a od té doby žil v soukromí.
Emmerich Hadfy von Livno | |
---|---|
Velitel 24. armádního sboru na italské frontě | |
Ve funkci: 30. srpna 1918 – 30. listopadu 1918 | |
Předchůdce | Ferdinand Goglia |
Nástupce | Rudolf Schamschula |
Velitel 23. armádního sboru na italské frontě | |
Ve funkci: 14. července 1918 – 30. srpna 1918 | |
Předchůdce | Maximilian Csicserics von Bacsány |
Nástupce | Maximilian Csicserics von Bacsány |
Velitel 8. armádního sboru na východní frontě | |
Ve funkci: 8. března 1918 – 14. července 1918 | |
Předchůdce | Siegmund Benigni |
Nástupce | funkce zanikla |
Velitel 6. armádního sboru na východní frontě | |
Ve funkci: 11. července 1917 – 31. prosince 1917 | |
Předchůdce | Frigyes Csanády |
Nástupce | Adalberch Sorsich |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál pěchoty (1917), polní podmaršál (1914), generálmajor (1910) |
Narození | 2. listopadu 1853 Carei |
Úmrtí | 29. března 1936 (ve věku 82 let) |
Profese | voják |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pocházel ze sedmihradské rodiny s vojenskou tradicí, byl starším synem Jánose Hadfyho, plukovníka uherské zeměbrany. Studoval na gymnáziu ve svém rodišti v Carei, poté navštěvoval kadetní školu pro pěchotu ve Vídni. Jako poručík zahájil aktivní službu u 5. pěšího pluku ve Vídni, poté strávil několik let s 46. pěším plukem v Aradu, Szegedu a Rijece. Zúčastnil se okupace Bosny a Hercegoviny (1878) a postupoval v hodnostech (nadporučík 1880, kapitán 1888). Od roku 1889 sloužil u různých jednotek uherské zeměbrany, působil také jako pedagog na vojenské škole Ludovika Akadémia v Budapešti.[1] V hodnosti majora byl v roce 1897 přidělen k 8. zeměbraneckému pluku do Aradu, kde byl povýšen na podplukovníka (1901). Jako plukovník (1905) byl velitelem 24. zeměbraneckého pluku v Brašově.[2]
V roce 1911 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem 79. zeměbranecké pěší brigády v Budapešti,[3] kde byl později zástupcem velitele okrskového velitelství. Jako oblastní velitel zeměbrany působil od roku 1912 v Košicích[4] a k datu 1. května 1914 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála. Na začátku první světové války byl jako velitel 39. divize honvédů[5] přidělen k 6. armádnímu sboru Svetozara Borojeviće[6] a zúčastnil se počátečních bojů o Halič. Vyznamenal se v bitvě u Limanowy[7] a v září 1915 převzal velení armádního sboru generála Henriqueze,[8] který pak dočasně nesl název Hadfy Korps (v dubnu 1917 přejmenován na 26. sbor). S tímto uskupením se zúčastnil dalších bojů na východní frontě a podílel se na zastavení postupu Brusilovovy ofenzívy.
K datu 1. srpna 1917 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty[9] a mezitím byl již v červenci jmenován velitelem 6. armádního sboru, s nímž operoval v Karpatech. Od prosince 1917 dočasně velel 23. armádnímu sboru a následně v březnu 1918 převzal velení 8. armádního sboru. Jako velitel 23. armádního sboru byl v červenci 1918 přeložen na italskou frontu.[10] Krátce poté se stal velitelem 24. armádního sboru[11] a zúčastnil se jedné ze závěrečných bitev první světové války u Vittorio Veneta. K datu 1. prosince 1918 byl penzionován,[12] poté žil v Košicích, Makó a Budapešti. Závěr života strávil v Kiszomboru, kde zemřel a je zde také pohřben.[13]
V roce 1914 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem Edler von (Hadfy Edler von Livno). Predikát von Livno byl odvozen od bosenského města, kde se vyznamenal při útoku v srpnu 1878 během okupace Bosny a Hercegoviny. Krátce před zánikem monarchie obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během vojenské kariéry byl mnohokrát oceněn, kromě řady rakousko-uherských vyznamenání byl také nositelem německého Železného kříže.[14]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.