Extrémní chudoba
stav charakterizovaný vážným nedostatkem základních lidských potřeb, včetně jídla, bezpečné pitné vody, hygienického zařízení, zdraví, přístřeší, vzdělání a informací / From Wikipedia, the free encyclopedia
Extrémní chudoba, absolutní chudoba nebo hluboká chudoba je Organizací spojených národů (OSN) definována jako „stav charakterizovaný vážným nedostatkem základních lidských potřeb, včetně jídla, bezpečné pitné vody, hygienického zařízení, zdraví, přístřeší, vzdělání a informací“ [1] Světová banka definuje od roku 2015 extrémní chudobu jako živobytí za méně než 1.90 $/den na osobu.[2]
Globální extrémní chudoba se v posledních dvou stoletích dramaticky snížila. Podle odhadů žilo na začátku 19. století v extrémní chudobě více než 80 % světové populace.[3] Na začátku 20. století to dle dat Světové banky bylo 36 %.[4] Toto číslo se následně podařilo snížit na 8 % (přibližně 623 milionů) v roce 2018. Na začátku roku 2020 pak tato hodnota dále klesla na 600 milionů.[5] Převážná většina lidí v extrémní chudobě žije v subsaharské Africe, kde se nachází 7 z 10 nejvíce postižených zemí,[6] dále jižní Asii a Tichomoří. Chudoba je častá také v menších, konflikty zmítaných zemích.[7]
Snížení extrémní chudoby a hladu se stalo prvním z celkem osmi Rozvojových cílů tisíciletí (Millenial Development Goals – MDGs), stanovených (OSN) v roce 2000.[8] Cílem bylo snížit extrémní chudobu o polovinu do roku 2015, což se podařilo již v roce 2010.[9] V následných Cílech udržitelného rozvoje (Sustainable Developmnet Goals – SDGs), které byly také přijaty OSN v návaznosti na úspěch Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs) v roce 2015, je jedním z cílů ukončit extrémní chudobu ve všech jejích podobách po celém světě do roku 2030.[10] Mezi další významné organizace, které pomáhají v boji proti extrémní chudobě patří například Světová banka či Unicef.