Hlučínsko
historické území / From Wikipedia, the free encyclopedia
Hlučínsko (původně jižní Ratibořsko; v místním úzu Praj(z)sko[1] či Praj(z)ská[2]; německy Hultschiner Ländchen, polsky Kraj hulczyński nebo Kraik hulczyński) je historické území na východě Česka u hranic s Polskem, součást Českého Slezska, dnes rozdělené mezi okresy Opava (naprostá většina) a Ostrava-město. Má rozlohu 316,76 km², asi 80 tisíc obyvatel, a nazývá se podle svého střediska a největšího sídla, města Hlučína.
Hlučínsko | |
---|---|
Radnice v Hlučíně | |
Geografie | |
Status | region |
Souřadnice | 49°52′48″ s. š., 18°11′35″ v. d. |
Nejvyšší bod | Hřib (321 m n. m.) |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
Obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 80 786[zdroj?!] (2023) |
Jazyk | čeština (dialekty zvané "po našemu"), slovenština, polština |
Národnostní složení | Češi a Slezané (místně zvaní Prajzové), Moravané, Slováci, Němci, Poláci |
Náboženství | římskokatolické (přes 50 %) |
Správa regionu | |
Stát | Česko Česko |
Nadřazený celek | Česko Česko |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ve středověku bylo součástí Opavského knížectví v rámci Slezska. Roku 1742 však bylo odtrženo od českých zemí, když se stalo nejjižnější výspou pruského záboru ve Slezsku, který zde sahal až k řekám Opavě a Odře. Až do roku 1920 pak dnešní Hlučínsko tvořilo jižní část okresu Ratiboř (Landkreis Ratibor) v rámci pruské provincie Slezsko (Provinz Schlesien). Přestože zde zůstala převaha slovanského (českojazyčného) obyvatelstva, téměř dvousetleté sepětí s Pruskem (později Německem) zanechalo hluboké stopy v kultuře a myšlení zdejšího lidu, tzv. Moravců, kteří své české sousedy v tehdejším Rakousku nazývali s jistou pohrdavostí „císaráky“.[3]
Po první světové válce se stalo Hlučínsko jedním z územních nároků vznikajícího Československa, na základě práva na sebeurčení a snahy získat do nového státu i české obyvatelstvo mimo tehdejší historická území. Rozhodnutím Versailleské mírové smlouvy pak bylo 4. února 1920 skutečně připojeno a jako nový politický (a zároveň soudní) okres Hlučín se stalo opět součástí Českého Slezska.
Specifická kultura a lidová paměť však na Hlučínsku trvá i na počátku 21. století. Zdejší obyvatelé se dodnes označují jako Prajzáci nebo Prajzové.