Hrobka rodu Mensdorff-Pouilly

Hrobka rodu Mensdorff-Pouilly v Nečtinách je novorománská pohřební kaple sv. Terezie pro příslušníky šlechtického rodu Mensdorff-Pouilly z roku 1858. Nachází se v ohrazeném parčíku za hospodářským dvorem v západní části vesnice Hrad Nečtiny, která spadá pod obec Nečtiny v okrese Plzeň-sever, v nadmořské výšce 550 metrů. Hrobová kaple je ve vlastnictví obce a je památkově chráněná.^[1]

Pohřební kaple svaté Terezie v Nečtinách
Základní informace
Sloh	novorománský
Výstavba	1858
Stavebník	Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly
Současný majitel	obec Nečtiny
Poloha
Adresa	Hrad Nečtiny, Česko Česko
Souřadnice	49°57′29,17″ s. š., 13°9′13,77″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	24943/4-1457 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Původně lotrinský šlechtický rod Mensdorff-Pouilly, kterému byl v Rakousku v roce 1818 přiznán hraběcí stav, koupil panství Nečtiny v roce 1839.^[2] Po smrti prvního majitele z tohoto rodu Emanuela Mensdorff-Pouilly (1777–1852) přešly Nečtiny v roce 1852 na jeho syna Alfonse Friedricha Mensdorff-Pouilly (1810–1894), který si je zvolil jako své hlavní sídlo. Zatímco zámek Nečtiny nechal přestavět v letech 1855–1858 v novogotickém stylu, novou rodinnou hrobku nechal na vyvýšeném místě postavit v roce 1858 v novorománském stylu.^[3] Pohřební kaple byla zasvěcena svaté Terezii. V roce 1945 byl majetek této větve rodu znárodněn. Po válce začala kaple chátrat, teprve po roce 1992 byla zdevastovaná stavba zrestaurována.^[1]

Architektura a sochařská výzdoba

Exteriér

Erb rodu a latinský nápis nad vchodem

Portál kaple

Hrobní kaple byla postavena na kruhovém půdorysu s předsazenou předsíní. Nad nízkou pultovou střechou se zvedá zděná válcová lucerna zakončená kupolí, která je pobita plechem a na jejímž vrcholu je kříž. Lucerna je hladce omítaná, ukončuje ji hlavní římsa, která je nesena konzolami a nad ní probíhá drobný obloučkový vlys. Průčelí přízemí je hladce omítané a ukončuje ho profilovaná římsa. Vysoká obdélníková okna s profilovaným ostěním jsou zakončena půlkruhovými záklenky.^[1] Výplně tvoří barevné vitráže, na kterých převládá modrá a červená barva. Vstupní portál s profilovaným ostěním a půlkruhovým záklenkem je obrácený k východu. V nadpraží na konzolách je osazena půlkruhová římsa. Dřevěné dveře jsou zdobeny gotizujícími vyřezávanými prvky (kružbou). Celek vstupu zdůrazňuje stupňovitě řešený štít se středním půlkruhovým tympanonem, do něhož je vložena litinová kruhová deska s erbem rodu Mensdorff-Pouilly a pod ní je obdélná deska s latinským nápisem RESURGENT.^[1]

Interiér

Za vchodem je malá obdélná předsíň, která je zaklenuta českou plackou. Na ni navazuje krátká chodba, která je zaklenuta valenou klenbou a po stranách ji zdobí tři páry plochých výklenků, ovšem ve středních výklencích jsou ještě hlubší niky. Samotná kaple je centrála, kterou obklopuje v kruhu arkáda z osmi oblouků. Za oblouky je arkádová chodba, zaklenutá českými plackami, mezi nimiž jsou dělicí pásy valené klenby. Stěny v interiéru jsou hladké a nečleněné. Nad arkádami je prolomeno osm oken, která mají stejné rozměry jako přízemní arkády. Centrála je zaklenuta šestnáctidílnou klenbou, která je oddělena vysokou, bohatě profilovanou římsou, nesenou klasicistními konzolami. Uprostřed klenby je kříž. Podlaha je tvořena jemnou mozaikou z oblázků, která napodobuje motivy klenby s křížem uprostřed. Na západě se v ose kaple za arkádovou chodbou nachází malá sakristie, která má půdorys čtverce a je zaklenuta českou plackou.^[4]

Na západní straně kaple je oltář s kamennou sochou ukřižovaného Krista od Emanuela Maxe (1810–1901) z roku 1858,^[5][6] na kterém je vyryt nápis Em: Max, inv: et fec: Prag 1858. Kříž je zasazen do kamene, po kterém se plazí had, který v tlamě drží Adamovo jablko hříchu. Lavice nejsou původní součástí vybavení, v kapli se nacházejí od roku 2008. Mají gotické tvarosloví s fiálami, na čelní straně jsou dva erby (pravý představuje Sasko), které se vztahují k Žofii Sasko-Kobursko-Saalfeldské, a mezi nimi je trojúhelník jako symbol Nejsvětější Trojice s okem Prozřetelnosti uprostřed. Původně bylo v kapli 6 křesel, která nepřečkala 2. polovinu 20. století.

Seznam pochovaných

V hrobce bylo pochováno třináct osob ze třech generací rodu.

Chronologicky podle data úmrtí

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.^[7] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Mensdorff-Pouilly, žlutě jsou vyznačeny manželky z jiných rodů, pokud zde byly pohřbeny. Červeně jsou vyznačeni majitelé panství a později velkostatku Nečtiny. Generace jsou počítány od Alberta Louise (1731–1800), kterému byl ve Francii udělen hraběcí titul s přídomkem de Roussy a který za Velké francouzské revoluce opustil Francii. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.

Po-řadí	Gene-race	Jméno pohřbeného	Datum a místo narození	Otec	Datum a místo sňatku, choť	Pohřeb a uložení do hrobky	Poznámky
			Datum a místo úmrtí	Matka
1.	(2.)	Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská	19. 8. 1778 Coburg	František Sasko-Kobursko-Saalfeldský 15. 7. 1750 Coburg – 9. 12. 1806 Coburg	23. 2. 1804 Coburg: Emanuel Mensdorff-Pouilly (č. 3)		Sestra Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldské a Leopolda I. Belgického a teta královny Viktorie; nositelka velkokříže ruského Řádu sv. Kateřiny.[8] Narodilo se jí 6 synů: 1. Hugo Ferdinand (1806–1847; č. 2) 2. Alfons Friedrich (1810–1894; č. 10) 3. Alfréd Karel (1812–1814) 4. Alexander Konstantin (1813–1871, pohřben v Dietrichsteinské hrobce v Mikulově) Leopold Emanuel (1815–1821) 6. Arthur August (1817–1904; č. 11)
			9. 7. 1835 Tušimice	Augusta Reuss Ebersdorf 19. 1. 1757 Saalburg-Ebersdorf – 16. 11. 1831 Coburg
2.	3.	Hugo Ferdinand Mensdorff-Pouilly	24. 8. 1806 Coburg	Emanuel Mensdorff-Pouilly (č. 3)			Císařský komoří (1841), plukovník kyrysnického pluku č. 4, nositel velkokříže portugalského řádu sv. Benedikta z Avizu, komtur Sasko-ernestinského domácího řádu.[8]
			21. 10. 1847 Gräfenberg	Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (č. 1)
3.	2.	Emanuel Mensdorff-Pouilly	24. 1. 1777 Pouilly/Nancy	Albert Louis Pouilly-Chaffour (č. x795) 13. 12. 1731 Pouilly – 14. 11. 1800 Miltenberg	23. 2. 1804 Coburg: Žofie ze Sasko-Koburg-Saalfeldu (č. 1)		V roce 1839 získal inkolát v Čechách, koupil Nečtiny.
			28. 6. 1852 Vídeň	Antoinetta Filipína z Custine 21. 8. 1746 Méty – 29. 3. 1800 Bayreuth
4.	4.	Antonie Mensdorff-Pouilly	8. 8. 1848 Boskovice[9]	Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10)		Pohřbena 10. 2. 1855.[10]	Zemřela jako dítě ve věku 6 let.[10]
			7. 2. 1855 Boskovice[10][pozn. 1]	Terezie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (č. 5)
5.	(3.)	Terezie z Dietrichstein-Proskau-Leslie	31. 8. 1823 Vídeň	František Xaver Josef z Dietrichstein-Proskau-Leslie 9. 7. 1774 Vídeň – 17. 7. 1850 Innsbruck	23. 7. 1843 Vídeň: Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10)	Poslední rozloučení se konalo 2. 1. 1857 v Boskovicích a poté byly ostatky převezeny do rodinné hrobky.[12]	Dáma Řádu hvězdového kříže (1848) a palácová dáma, dědička Boskovic.[11] Narodily se jí 4 děti: 1. Viktorie, provd. von Oberndorff (1844–1918) 2. Žofie, provd. Kinská (1845–1909; pohřbena v hrobce Kinských v Budenicích) 3. Antonie Marie Terezie (1848–1855; č. 4) 4. Arthur Emanuel Hugo (1852–1862; č. 6)
			29. 12. 1856 Boskovice[12][11]	Rosa z Wallisu 8. 10. 1792 Vídeň – 27. 6. 1844 Vídeň
6.	4.	Arthur Mensdorff-Pouilly	4. 5. 1852	Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10)		Poslední rozloučení se konalo 20. 1. 1862 v Boskovicích, poté byly ostatky převezeny do rodinné hrobky.[13]	Zemřel jako dítě v 9 letech.[13]
			16. 1. 1862 Boskovice[13][11]	Terezie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (č. 5)
7.	4.	Terezie Mensdorff-Pouilly	12. 3. 1863	Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10)		Poslední rozloučení se konalo 16. 1. 1867 v Boskovicích, do rodinné hrobky byla pohřbena o dva dny později.[14]	Zemřela jako dítě ve věku 4 let.[14]
			14. 1. 1867 Boskovice[14][pozn. 2]	Marie Terezie z Lambergu (č. 9)
8.	4.	Fridrich (Bedřich) Mensdorff-Pouilly	18. 1.[11] nebo 19. 1. 1869 Boskovice (?)[pozn. 3]	Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10)			Zemřel jako dítě.
			17. 1.[11] nebo 18. 1. 1872 Boskovice (?)[pozn. 4]	Marie Terezie z Lambergu (č. 9)
9.	(3.)	Marie Terezie z Lambergu	3. 12. 1833 Moor	František Filip z Lambergu 30. 11. 1790 Prešpurk (Bratislava) – 28. 9. 1848 zavražděn na mostě mezi Budínem a Peští	31. 5. 1862 Vídeň: Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10)	V Boskovicích byla 4. 2. 1876 farářem vykropena a poté převezena do rodinné hrobky.[15]	Dáma Řádu hvězdového kříže (1863) a palácová dáma.[11] Narodily se jí 4 děti: 1. Tereza (1863–1867; č. 7) 2. Alfons Vladimír (1864–1935; č. 12) 3. Emanuel (1866–1948; pohřben na hřbitově v Českém Šternberku[16]) 4. Bedřich (1869–1872; č. 8)
			1. 2. 1876 Boskovice[15][11]	Karolína Hoyos 3. 5. 1811 Vídeň – 19. 4. 1875 Vídeň
10.	3.	Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly	25. 1. 1810 Coburg	Emanuel Mensdorff-Pouilly (č. 3)	23. 7. 1843 Vídeň: Terezie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (č. 5)	Pohřben 14. 12. 1894 v rodinné hrobce.[17]	Zakladatel hraběcí linie (bratr Alexander založil knížecí linii), císařský komoří (1841), c. k. tajný rada (1881), doživotní člen rakouské Panské sněmovny (od 1862), plukovník kyrysnického pluku č. 4 (1852), komtur Leopoldova řádu (1860), nositel velkokříže belgického Leopoldova řádu, velkokříže portugalského Kristova řádu, velkokříže saského Vojenského řádu sv. Jindřicha, majitel statků Nečtiny a Boskovice.[8] Zbudoval rodinnou hrobku a přestavěl zámek v Nečtinách.
			10. 2. 1894 Boskovice[17][8]	Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (č. 1)	31. 5. 1862 Vídeň: Marie Terezie z Lambergu (č. 9)
11.	3.	Artur August Mensdorff-Pouilly	19. 8. 1817 Coburg	Emanuel Mensdorff-Pouilly (č. 3)	25. 10. 1853 Benátky (rozvedeni 1882[18]): Magdalena Kremzow 13. 11 . 1835 – 15. 4. 1899 Vídeň		Císařský komoří (1846), generálmajor (1877), rytíř Řádu železné koruny 3. třídy, rytíř Leopoldova řádu (s válečnou dekorací, 1866), nositel ruského Řádu sv. Stanislava 2. třídy (1853), komtur belgického Leopoldova řádu (1853), majitel statku Einöd b. Cilly.[8] Jeho první manželka byla cirkusovou krasojezdkyní.
			23. 4. 1904 Velenje	Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (č. 1)	11. 12. 1902 Velenje: Bianka z Wickenburgu 6. 10. 1837 Štýrský Hradec – 19. 9. 1912 Velenje
12.	4.	Alfons Vladimír Mensdorff-Pouilly	16. 8. 1864 Boskovice[19][11]	Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (č. 10)	2. 9. 1890 Vídeň: Ida Marie z Paaru (č. 13)	Pohřben 25. 6. 1935.[20]	Politik, císařský komoří (1888), c. k. tajný rada (1913), dědičný člen rakouské Panské sněmovny, čestný rytíř Maltézského řádu, majitel statků Nečtiny a Boskovice.[11] Zemřel na rakovinu ledvin (hypernephroma).[20]
			20. 6. 1935 Brno[20]	Marie Terezie z Lambergu (č. 9)
13.	(4.)	Ida Marie z Paaru	1. 3. 1867 Vídeň	Karel z Paaru 7. 7. 1834 Bechyně – 21. 4. 1917 Vídeň	2. 9. 1890 Vídeň: Alfons Vladimír Mensdorff-Pouilly (č. 12)		Dáma Řádu hvězdového kříže (1890) a palácová dáma.[11] Narodilo se jí 7 dětí: 1. Alfons Karel (1891–1973; pohřben na hřbitově v Boskovicích) 2. Gabrielle, provd. Khevenhüller-Metsch (1893–1972) 3. Karl (1894–1981) 4. Leopoldine, provd. Salm-Reifferscheidt-Raitz (1895–1980; pohřbena na hřbitově ve Vídni-Hietzingu[21]) 5. František (1897–1991) 6. Eduard (1900–1966; č. x966) 7. Sophia (1904–1998)
			9. 8. 1945 Nečtiny	Leopoldina z Pallavicini 7. 10. 1845 Vídeň – 26. 10. 1928 Kardašova Řečice

Podle uložení

Sarkofágy s rakvemi jsou umístěny v arkádové chodbě, která obklopuje centrální prostoru kaple.

Zleva:

• 1. Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (Sophie von Sachsen-Coburg-Saalfeld; 19. 8. 1778 – 8. 7. 1835)
• 2. Emanuel Mensdorff-Pouilly (24. 1. 1777 – 28. 6. 1852)
• 3. Hugo Ferdinand Mensdorff-Pouilly (24. 8. 1806 – 21. 10. 1847)
• 4. Antonie Mensdorff-Pouilly (Antonia Maria Theresia Mensdorff-Pouilly; 8. 8. 1848 – 7. 2. 1855^[10]
• 5. Artur Mensdorff-Pouilly (Arthur Emanuel Hugo Alexander Mensdorff-Pouilly; 4. 5. 1852 – 16. 3. 1862)
• společný sarkofág:
  • 6. Terezie Mensdorff-Pouilly (Therese Mensdorff-Pouilly; 12. 3. 1863 – 14. 1. 1867^[14])
  • 7. Fridrich Mensdorff-Pouilly (Fredericus Mensdorff-Pouilly; 19. 1. 1869 – 18. 1.^[11] nebo 19. 1. 1872)
• 8. Terezie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (Theresia von Dietrichstein-Proskau-Leslie; 31. 8. 1823 – 29. 12. 1856)
• 9. Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (Alphons Friedrich Ferdinand hrabě Mensdorff-Pouilly; 25. 1. 1810 – 10. 12. 1894)
• 10. Marie Terezie z Lambergu (Maria Theresia von Lamberg, 3. 12. 1833 – 1. 2. 1876)
• 11. Artur August Mensdorff-Pouilly (19. 8. 1817 – 23. 4. 1904)

Zprava:

• 12. Alfons Vladimír Mensdorff-Pouilly (Alfons Wladimir Franz Emanuel Rochus hrabě Mensdorff-Pouilly; 16. 8. 1864 – 20. 6. 1935)
• 13. Ida z Paaru (Ida Maria hraběnka Paarová; 1. 3. 1867 – 9. 8. 1945)

Osoby připomenuté pouze na pamětních deskách

V hrobce jsou také zmíněny tři osoby, které zde ovšem nebyly pohřbeny. Pamětní desky, které je připomínají, jsou umístěny na chodbě v posledních nikách od vstupu, vlevo je bílá deska Alberta Louise Pouilly a vpravo černá deska Eduarda Marii Josepha Johannese Sarkandra a jeho ženy Giseldy Anny Mensdorff-Pouilly.

Pořadí	Gene-race	Jméno pohřbeného	Datum a místo narození	Otec	Datum a místo sňatku, choť	Pohřeb a uložení do hrobky	Poznámky
			Datum a místo úmrtí	Matka
x795.	1.	Albert Louis z Pouilly a Chauffouru[pozn. 5]	13. 12. 1731 Pouilly[22]	Louis Josef z Pouilly a Chauffouru okolo 1702 – 2. 3. 1755 Carignan	2. 12. 1762 Inor: Marie-Henriette de Vassinhac d’Imecourt 20. 8. 1743 – 26. 12. 1768 Inor		Generál královské armády, majitel jezdeckého pluku, rytíř Řádu sv. Ludvíka (1770), poslanec šlechty na zasedání generálních stavů (1789).[22] Opustil Francii s bratry Ludvíka XVIII.[22] Majitel statků Poury-St-Remy, Autrecourt, Escombes, Ste-Marie-sur-Semois.[22] Otec Emanuela Mensdorff-Pouilly (č. 3).
			29. 6. 1795[22] nebo 14. 11. 1800[zdroj?] Miltenberg[22]	Luce Louise z Hézecques * 30. 10. 1711 zámek Lobut	3. 4. 1770 Roussy-le-Village (Moselle): Marie Antoinetta Filipína z Custine[pozn. 6] 21. 8. 1746 Méty – 29. 3. 1800 Bayreuth
x966.	5.	Eduard Mensdorff-Pouilly	25. 3. 1900 Boskovice	Alfons Vladimír Mensdorff-Pouilly (č. 12)	23. 2. 1922 Staatz: Giselda Collalto et San Salvatore (č. x983)
			11. 4. 1966 Greillenstein	Ida Marie z Paaru (č. 13)
x983.	(5.)	Giselda Anna Collalto et San Salvatore	21. 9. 1902 Teschendorf	Manfred Collalto et San Salvatore 18. 1. 1870 San Salvatore – 22. 7. 1940 Uherčice	23. 2. 1922 Staatz: Eduard Mensdorff-Pouilly (č. x966)		Porodila 6 dětí.
			27. 11. 1983 Horn	Thekla z Ysenburg-Büdingenu 16. 10. 1878 Büdingen – 22. 2. 1950 Mistelbach

Příbuzenské vztahy pohřbených

Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy. Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce, arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozích tabulek. Římské číslice představují pořadí manželky nebo manžela, pokud se některý příslušník oženil nebo příslušnice vdala více než jednou. Zeleně jsou orámované osoby připomenuté na pamětních deskách. Modře je orámován belgický král Leopold I. Belgický (vládl 1831–1865) a britská královna Viktorie (vládla 1837–1901, od roku 1876 také indická císařovna). Tučně jsou zvýrazněni restituenti zámku Boskovice (1992–1993). Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen.

x795. Albert Louis z Pouilly a Chauffouru 1731–1795 (1800)

II. Antoinetta Filipína z Custine 1746–1800

František Sasko-Kobursko-Saalfeldský 1750–1806

Augusta Reuss zu Ebersdorf 1757–1831

3. Emanuel Mensdorff-Pouilly 1777–1852

1. Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská 1778–1835

I. Šarlota Augusta Hannoverská 1796–1817

Leopold I. Belgický 1790–1865

II. Luisa Marie Orléanská 1812–1850

I. Emich Karel z Leiningenu 1763–1814

Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská 1786–1861

II. Eduard August Hannoverský 1767–1820

2. Hugo Ferdinand Mensdorff-Pouilly 1806–1847

Alexandr Mensdorff-Pouilly 1813–1871

Alexandrina Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly 1824–1906

5. I. Terezie z Dietrichstein-Proskau-Leslie 1823–1856

10. Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly 1810–1894

9. II. Marie Terezie z Lambergu 1833–1876

I. Magdalena Kremzow 1835–1899

11. Artur August Mensdorff-Pouilly 1817–1904

II. Bianka z Wickenburgu 1837–1912

Viktorie Britská 1819–1901

Albert Sasko-Kobursko-Gothajský 1819–1861

4. Antonie Mensdorff-Pouilly 1848–1855

6. Arthur Mensdorff-Pouilly 1852–1862

Bedřich Karel Kinský 1834–1899

Žofie Mensdorff-Pouilly 1845–1909

7. Terezie Mensdorff-Pouilly 1863–1867

12. Alfons Vladimír Mensdorff-Pouilly 1864–1935

13. Ida Marie z Paaru 1867–1945

8. Bedřich Mensdorff-Pouilly 1869–1872

Emanuel Mensdorff-Pouilly 1866–1948

Anna Marie, roz. Westphalenová z Fürstenbergu 1869–1948

Karl Mensdorff-Pouilly 1894–1981

Maria Immakulata, roz. Thurn-Taxisová 1906–1980

Alfons Karel Mensdorff-Pouilly 1891–1973

Marie Karolina, roz. Strachwitzová 1901–1971

Leopoldine Mensdorff-Pouilly 1895–1980

Hugo Nikolaus zu Salm-Reifferscheidt-Raitz 1893–1946

x966. Eduard Mensdorff-Pouilly 1900–1966

x983. Giselda Anna, roz. Collalto et San Salvatore 1902–1983

František Josef Mensdorff-Pouilly 1897–1991

Terezie, roz. Sternbergová 1902–1985

Bedřich Karel Mensdorff-Pouilly 1925–2018

Christiane, roz. Bérenger d'Herbemont 1927–2001

Albert Mensdorff-Pouilly 1926–2015

Julia, roz. Kertész * 1934

Hugo Mensdorff-Pouilly 1929–2023

Barbora, roz. Poláková 1943–2010

Jan Mensdorff-Pouilly 1933–2020

Sylvia Maria, roz. Chiarino * 1946

Therese, roz. Mensdorff-Pouilly 1934–2000

Vladimír Božek 1924–2020

Odkazy

Poznámky

1. Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 257 uvádí úmrtí v březnu 1862.^[11]
2. Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 257 mylně uvádí datum úmrtí 13. ledna 1867.^[11]
3. V matrice Boskovic chybí.
4. V matrice Boskovic chybí.
5. Albert Louis de Pouilly, baron du Chauffour, hrabě de Roussy.^[22]
6. Marie-Antoinette de Custine comtesse de Roussy.^[22]

Reference

1. Památkový katalog: Pohřební kaple sv. Terezie [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-01-28]. Dostupné online.
2. MAŠEK, Petr. Modrá Krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. vyd. Praha: Nakladatelství Mladá fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 204.
3. BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (IV). Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 226.
4. Památkový katalog - původní evidenční list [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
5. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech (1) A/J. Praha: Academia, 1977. S. 450.
6. RYBAŘÍK, Václav. Kamenná sochařská díla bratrů Josefa a Emanuela Maxových [online]. Revuekamen.cz [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
7. MAREK, Miroslav. Rodokmen Mensdorff-Pouilly [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2021-12-11]. Dostupné online.
8. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 256. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017.
9. Matrika narozených 1846–1854, rok 1848, farnost Boskovice [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (německy)
10. Matrika zemřelých 1848–1869, rok 1855, farnost Boskovice [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (německy)
11. Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 257
12. Matrika zemřelých 1848–1869, rok 1856, farnost Boskovice [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (německy)
13. Matrika zemřelých 1848–1869, rok 1862, farnost Boskovice [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (německy)
14. Matrika zemřelých 1848–1869, rok 1867, farnost Boskovice [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (německy)
15. Matrika zemřelých 1870–1908, rok 1876, farnost Boskovice [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online.
16. Emanuel Mensdorff-Pouilly [online]. Find a Grave [cit. 2023-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
17. Matrika zemřelých 1870–1908, rok 1894, farnost Boskovice [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online.
18. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser. Gotha: Justus Perthes, 1892. Dostupné online. S. 653. (německy)
19. Matrika narozených 1862–1871, rok 1864, farnost Boskovice [online]. [cit. 2021-12-11]. Dostupné online. (německy)
20. Matrika zemřelých 1930–1935, číslo knihy 17324, rok 1935, Brno-Zábrdovice, Nanebevzetí Panny Marie, pag. 582 [online]. [cit. 2023-02-02]. Dostupné online. (německy)
21. Wien / Vienna Friedhof Hietzing [online]. Royalty Guide [cit. 2023-04-26]. Dostupné online. (anglicky)
22. Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 491

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pohřební kaple svaté Terezie v Nečtinách na Wikimedia Commons
• Panoramatický pohled do interiéru kaple
• ČT – Toulavá kamera

Portály: Architektura a stavebnictví | Česko | Křesťanství