Humeova břitva
From Wikipedia, the free encyclopedia
Humeova břitva je princip racionálního postoje k víře v zázraky, navržený skotským filosofem Davidem Humem. Její doslovné znění (z knihy An Enquiry Concerning Human Understanding) je:
- Žádné svědectví není dostatečné k dokázání zázraku, ledaže by šlo o svědectví takového druhu, že by jeho mylnost byla ještě zázračnější než skutečnost, kterou se snaží doložit.
- V originále:
- That no testimony is sufficient to establish a miracle, unless the testimony be of such a kind, that its falsehood would be more miraculous, than the fact, which it endeavours to establish....[1]
Tedy jednoduše řečeno: Jakýkoliv svědek může být oklamán, tudíž je zázrak obtížně doložitelný.[2] Popularizátor vědy MUDr. František Koukolík si tuto větu vysvětluje po svém: Nevědomost, omyl, lež a podfuk je pravděpodobnější než zázrak.[3] Avšak taková interpretace již posouvá původní smysl Humeovy břitvy, neboť do ní promítá osobní postoj, jelikož zmiňuje pravděpodobnost zázraku, kterou si Humeova břitva netroufá posuzovat.