IFN-α
From Wikipedia, the free encyclopedia
Interferon alfa (IFN-α), popsaný roku 1957 jako protein schopný inhibice replikace viru chřipky, se řadí mezi interferony I. typu (IFN-I). Hlavním zdrojem IFN-α jsou především plazmacytoidní dendritické buňky a antigen prezentující buňky.[1] U lidí bylo identifikováno 13 subtypů IFN-α, zatímco u myší 14. Geny pro IFN-α postrádají introny a leží v klastru na chromozomu 9 u lidí a na chromozomu 4 u myší. Všechny subtypy IFN-α mají stejný receptor, a to dimer složený z podjednotek IFNAR1 a IFNAR2. Přesto se od sebe jednotlivé subtypy IFN-α liší svými vlastnostmi. Je to dáno tím, že každý z IFN-α se na IFNAR-1 a IFNAR-2 váže s rozdílnou afinitou.[2] K podjednotce IFNAR-1 se IFN-α vážou s μM afinitou, zatímco k podjednotce IFNAR-2 s poněkud slabší, nM afinitou. Jedinou výjimku tvoří subtyp IFN-α1, který se k oběma podjednotkám váže pouze s nM afinitou[3].