Indická literatura
literatura v Indii / From Wikipedia, the free encyclopedia
Indická literatura je literaturou vytvářenou na indickém subkontinentu do roku 1947 a od roku 1947 na území indického státu (od 1950 v Indické republice). Znamená to literaturu sahající hluboko do minulosti, až do 3. tisíciletí př. n. l., a zároveň literaturu v mnoha různých jazycích, vždyť jen Indická republika má 22 úředně uznávaných jazyků. V minulosti sehrála velkou roli literatura v umělém jazyku vzdělanců - sanskrtu (Mahábhárata, Rámájana). Po roce 1947 sehrává klíčovou roli hindština (Prémčand). Jediný indický nositel Nobelovy ceny za literaturu, Rabíndranáth Thákur, psal v bengálštině. Za součást indické literatury nutno považovat i muslimskou literaturu, a to i na území současného Pákistánu před jeho vznikem, ta byla kdysi psána zejména v perštině (Amír Chosrau Dihlaví), později ale i v jiných jazycích, zvláště urdštině (Muhammad Iqbal), ale třeba i bengálštině (Kazi Nazrul Islam). Část indické literatury je v angličtině, kterou přinesl britský kolonialismus. Existuje významná literatura v angličtině z doby koloniální nadvlády (Šrí Aurobindo, R. K. Narayan, Saródžiní Naidúová), a mnozí indičtí autoři si zvolili angličtinu jako svůj literární jazyk i po zisku nezávislosti (Arundhati Royová). Při určitém pojetí můžeme za součást indické literatury považovat i literaturu psanou Brity v Indii či Brity v Indii narozenými (Rudyard Kipling) nebo anglicky psanou literaturu Indů, kteří z Indie odešli nebo mají indický původ (Salman Rushdie).