Mahábhárata
indický epos / From Wikipedia, the free encyclopedia
Mahábhárata, doslova Velké vyprávění o Bháratovcích (dévanágarí: महाभारत) je spolu s Rámajánou jedním z hlavních staroindických eposů. Je klasifikována jako itihása. Itihásy a Purány jsou zmíněny již v Atharvavédě[1] a jsou označovány jako pátá Véda.[2] Název eposu vznikl ze dvou sanskrtských slov mahá (velký) a bhárata (pojmenování Indie odvozené od starobylého krále Bharaty).
Považuje se za nejdelší[3] či druhou nejdelší báseň na světě.[4] Skládá se z 18 knih zvaných parva, jejichž délka se pohybuje od 100 do 18 000 dvojverší, a celkově obsahuje 110 000 dvojverší.[5]