ukrajinský spisovatel From Wikipedia, the free encyclopedia
Ivan Jakovyč Franko (ukrajinsky Іва́н Я́кович Франко; 27. srpna 1856, Nahujevyči u Drohobyče – 28. května 1916 Lvov) byl haličský rodák, občan Rakousko-Uherska, ukrajinský básník, spisovatel, dramatik, esejista a literární kritik, organizátor kulturního života, národní buditel, politik, historik, etnograf, filozof a překladatel. Již od studentských let byl aktivně činný v revolučním hnutí, za tuto svoji aktivitu byl nejednou vězněn a byl pod stálým policejním dozorem.[1]
Ivan Franko | |
---|---|
Narození | 27. srpna 1856 Nahuievychi |
Úmrtí | 28. května 1916 (ve věku 59 let) Lvov |
Místo pohřbení | Lyčakivský hřbitov (49°49′59″ s. š., 24°3′11″ v. d.) |
Pseudonym | Джеджалик |
Povolání | spisovatel, novinář, básník, kulturní historik, dramatik, překladatel, ekonom, literární kritik a politik |
Alma mater | Lvovská univerzita (od 1875) Černovická univerzita (od 1891) Vídeňská univerzita |
Žánr | poezie, novela, román, novela, povídka a divadelní hra |
Významná díla | Kameniari |
Politická příslušnost | Ukrajinská radikální strana |
Manžel(ka) | Olha Franko |
Děti | Petro Ìvanovyč Franko Anna Klyuchko Taras Ìvanovyč Franko Andriy Franko |
Vlivy | Taras Hryhorovyč Ševčenko |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vystudoval gymnázium v Drohobyči (zde jeho učitelem byl ukrajinský politik Ksenofont Ochrymovyč[2]), později klasickou a ukrajinskou filologii na Lvovské univerzitě, odkud byl pro společensko-politickou a revoluční protistátní činnost vyloučen. Ve studiu pokračoval nejdřív na Černovické univerzitě v Bukovině, pak na Vídeňské univerzitě, kde obhájil disertaci u známého slavisty chorvatského původu Vatroslava Jagiće (1893).
Stylově Franko patří k prvním ukrajinským realistům. Bývá považován za nejvýznamnějšího básníka po Ševčenkovi. Už jeho druhá sbírka „Z veršyn i nyzyn“ (1887) nese novátorské elementy. Sbírky jako „Věčný revolucionář“ nebo „Kameník“ šířily mezi mládeži revoluční náladu, proto byly např. v Rusku zakázány. Vrcholem Frankovy intimní lyriky je sbírka „Uvadlé listí“ (1896), která obsahuje prvky modernismu a dekadence.
Frankova prozaická tvorba je představená více než stovkou povídek a novel a desítkou románů. Pro jeho prózu je příznačná žánrové bohatství, od sociálně kritického, přes historické (novela Zachar Berkut, v českém překladu též jako Horský orel) a buditelské, až po filosoficko-reflexivní a realistické zobrazení života všech společenských vrstev.
V roce 1891 básník navštívil Prahu a, jak hlásá pamětní deska na paláci Žofín, 18. května zde vystoupil na sjezdu slovanské pokrokové mládeže. Je pochován na Lyčakivského hřbitově ve Lvově.
Pomník či pamětní deska Ivana Franka je v mnoha ukrajinských městech, z nichž jedno – Stanislav – bylo v roce 1961 přejmenováno na Ivano-Frankivsk. Frankův portrét je také motivem ukrajinské bankovky v hodnotě 20 hřiven.
Frankova díla vydaná v češtině:
Po Ivanu Frankovi bylo pojmenováno:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.