James Anderson (spisovatel a politik)
skotský spisovatel From Wikipedia, the free encyclopedia
skotský spisovatel From Wikipedia, the free encyclopedia
James Anderson (1680 Aberdeen – 25. května 1739 Londýn) byl skotský spisovatel. V roce 1707 byl vysvěcen na duchovního ve Skotské církvi. V roce 1710 se odstěhoval do Londýna, kde v sloužil v Glass House Street, V Londýně byl přijat k presbyteriániům, členem církve byl až do své smrti v roce 1739.
| James Anderson | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | James Anderson |
| Narození | 1680 Aberdeen, Skotsko |
| Úmrtí | 25. května 1739 (ve věku 59 let) Londýn, Velká Británie |
| Povolání | spisovatel, badatel |
| Národnost | skotská |
| Alma mater | Marischal College, Aberdeen, Skotsko |
| Témata | genealogie |
| Literární hnutí | Svobodné zednářství |
| Významná díla | Royal Genealogies, The Constitutions of the Free-Masons |
| Příbuzní | Adam Anderson (1692–1765) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jeho bratr byl Adam Anderson (1692–1765) byl známý skotský ekonom. James se narodil mezi roky 1679 a 1680 v Aberdeen, kde také vystudoval a získal akademické tituly M.A. a D.D. V roce 1710 byl jmenován duchovním Presbyteriánské církve, která sídlila na Swallow Street, v Londýně. V roce 1734 byl přeložen na Lisle Street, v Leicester Fields. Podle časopisu Gentleman's Magazine byl: „mezi členy této církve v Londýně znám jako biskup Anderson", byl také popisován jako: „učený ale nerozvážný muž, který přišel o značnou část majetku ve fatálním roce 1720", kdy zkrachovala společnost South Sea Company, šlo o tzv. jihomořskou bublinu.[1] Několik jeho kázání bylo vydáno tiskem. Jedno z nich se jmenovalo No King-Killers[2] a Anderson jej přednesl v roce 1715, na výročí popravy Karla I. Stuarta. Byl horlivým obráncem presbyteriánství během občanských válek.
Anderson byl svobodný zednář, mistr zednářské lóže a velký dozorce Velké lože v Londýně[3] a ve Westminsteru. V září 1721 byl pověřen sepsáním historie svobodného zednářství, která byla vydána v roce 1723, jako Konstituce svobodných zednářů (anglicky The Constitutions of the Free-Masons).[pozn. 1] Jeho jméno se na titulní straně neuvádělo, ale jeho autorství bylo potvrzeno v příloze knihy.[4]
Toto dílo mělo několik dotisků a bylo anglickými svobodnými zednáři uznáváno jako základní pojednání (kodex), které bylo také přeloženo do němčiny. V roce 1855 bylo vydáno v New Yorku, stejně jako později dotisky díla Johna E. Coxe Old Constitutions belonging to the Freemasons of England and Ireland (1871)[5], Andersonův svazek A Defence of Masonry, occasioned by a pamphlet called “Masonry Dissected”[6] (asi 1738), který byl také přeložen do němčiny, a přetisk Golden Remains of the Early Masonic Writers[7] z roku 1847 od George Olivera (1782–1867).
V 1732 vydal své dílo Royal Genealogies; or, the Genealogical Tables of Emperors, Kings, and Princes, from Adam to these times.[8] Odborně bylo založeno na Genealogických tabulkách (německy Genealogische Tabellen) od Johanna Hübnera (17. březen 1668 – 21. květen 1731). Jeho dřívější práce mají malou historickou hodnotu, pozdější byla často použita k určení vztahů v rámci genealogií kontinentálních dynastií a šlechtických domů. Práce byla ukončena synopsí o anglickém šlechtickém titulu, v přemluvě autor naznačil jeho připravenost „vymezit a korigovat v plném rozsahu genealogie všech jeho vrstevníků na Britských ostrovech".
Poslední dílo Genealogická historie Domu Yvery, v jeho různých větvích Yvery, Lovel, Perceval a Gournay (anglicky A Genealogical History of the House of Yvery, in its different branches of Yvery, Lovel, Perceval, and Gournay)[9], kterým jej pověřil John Perceval, 1. hrabě z Egmontu a jeho syn John Perceval, 2. hrabě z Egmontu. Anderson dokončil před svou smrtí jen první svazek. Druhý svazek, který dokončil někdo jiný, byl z oběhu stažen, protože obsahoval některé znechucující poznámky k životu anglické šlechty a charakteru Irů. V roce 1742 byl tento svazek vydán, ale bez útočných pasáží.[10] Mnoho z jeho genealogických tvrzení v knize bylo označováno za mýty.[11]
Další jeho práce, News from Elysium, or Dialogues of the Dead, between Leopold, Roman Emperor, and Louis XIV, King of France[12], byly vydány krátce po jeho smrti v roce 1739.
Konstituce svobodných zednářů byla editována a dotisknuta Benjaminem Franklinem ve Philadelfii, v roce 1734, kde se stala první zednářskou knihou vytištěnou v Americe. Elektronické vydání této knihy je k dispozici on-line.[13] Druhé londýnské vydání, značně rozšířené, bylo vydáno v 1738. Práce byla přeložena do několika jazyků, včetně nizozemštiny (1736), němčiny (1741) a francouzštiny (1745).
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
