Jaroslav Heyrovský
český akademik, chemik, nositel Nobelovy ceny a vynálezce / From Wikipedia, the free encyclopedia
Jaroslav Heyrovský (20. prosince 1890 Praha-Staré Město[2] – 27. března 1967 Praha-Smíchov) byl český fyzikální chemik, objevitel a zakladatel polarografie a nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 1959.
prof. PhDr. Jaroslav Heyrovský, DrSc. | |
---|---|
Jaroslav Heyrovský | |
Rodné jméno | Jaroslav Viktor Leopold Heyrovský |
Narození | 20. prosince 1890 Praha-Staré Město Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 27. března 1967 (ve věku 76 let) Praha Československo Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov[1] |
Alma mater | University College London Sorbonna Univerzita Karlova Akademické gymnázium Štěpánská Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | chemik, fyzik, vynálezce, učitel a vědec |
Zaměstnavatel | Univerzita Karlova |
Ocenění | Státní cena Klementa Gottwalda (1951) Nobelova cena za chemii (1959) čestný doktor Řád republiky zahraniční člen Královské společnosti |
Děti | Michael Heyrovský Jitka Černá |
Rodiče | Leopold Heyrovský Klára Heyrovská |
Příbuzní | Leopold Heyrovský (bratr) Ferdinand Šimon Heyrovský (praděd) Arnošt Hofbauer (švagr) Neela Winkelmann-Heyrovská (vnučka) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Studoval na Univerzitě Karlově, poté odešel na University College London, kde se zabýval fyzikální chemií. Zde získal titul bakaláře přírodních věd. V rámci postgraduálního studia se začal zajímat o elektrochemii. Jeho studia částečně přerušila první světová válka, kdy sloužil jako zdravotník. Po válce působil na Univerzitě Karlově, kde se v roce 1926 stal profesorem. Roku 1922 objevil polarografii, což je metoda používající měření elektrického proudu, který prochází rtuťovou kapkou a roztokem, do něhož rtuť odkapává. Tímto způsobem se dají získat cenné informace o druhu a množství látek, které roztok obsahuje. Výsledek se využívá při chemické analýze i při základním fyzikálně-chemickém výzkumu. Pro urychlení zaznamenávání hodnot s japonským vědcem Šikatou zkonstruovali polarograf, který tyto křivky automaticky zaznamenával. Za tento objev a rozpracování analytické polarografické metody v roce 1959, kdy byl na Nobelovu cenu nominován již poosmnácté, získal Nobelovu cenu za chemii.
Během druhé světové války, přestože v Protektorátu byly univerzity zavřené, mohl dále vědecky pracovat. Po válce byl vzhledem k tomuto povolení vědeckého výzkumu obviněn z kolaborace, která mu ovšem nebyla nikdy prokázána. V roce 1951 spoluzakládal Polarografický ústav, v jehož čele stál do roku 1963. Poté odešel ze zdravotních důvodů do penze. Zemřel v roce 1967 ve smíchovském sanatoriu.