Jeruzalémské království
historický státní útvar / From Wikipedia, the free encyclopedia
Jeruzalémské království (latinsky Regnum Hierosolimitanum, starofrancouzsky Roiaume de Jherusalem, arabsky القدس/مملكة بيت المقدس, italsky Regno di Gerusalemme, řecky Βασίλειον τῶν Ἰεροσολύμων, hebrejsky ממלכת ירושלים הלטינית), též Latinské království jeruzalémské, bylo křižáckým státem založeným ve Svaté zemi po první křížové výpravě roku 1099. Celá jeho historie byla ve znamení bojů proti muslimům – svou existenci proti nim uhájilo dvě stě let, než bylo mamlúky v roce 1291 dobyto poslední město Akkon (Acre).
Království jeruzalémské Regnum Hierosolimitanum (la) Roiaume de Jherusalem (fro)
| |||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||
Počet obyvatel |
|||||||||||||
Národnostní složení |
|||||||||||||
latina (úřední, ceremoniální), starofrancouzština, italština, arabština, středověká řečtina, západní aramejština, hebrejština | |||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||
Vznik |
|||||||||||||
Zánik |
|||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||
|
Nové křesťanské království bylo v porovnání se západoevropskými monarchiemi relativně malým a slabým státem, který musel být často ekonomicky a vojensky podporován z Evropy: v době svého vzniku nebylo o mnoho více než volným společenstvím měst dobytých v průběhu první křížové výpravy. Křižáci zpočátku využívali nejednotnosti muslimů k dalším územním ziskům, v průběhu 12. století se ale začaly tvořit protikřesťanské aliance. V důsledku drtivého vítězství sultána Saladina v bitvě u Hattínu byla z Evropy vypravena třetí křížová výprava, které se účastnil také anglický král Richard I. Lví srdce, francouzský král Filip II. August a římsko-německý císař Fridrich I. Barbarossa, ani tito vládci však již nedokázali muslimský postup zvrátit. Území Jeruzalémského království v pozdějších letech sestávalo pouze z úzkého pásu země při středomořském pobřeží, po dobytí Jeruzaléma v roce 1187 se novým hlavním městem stal Akkon (Acre). Roku 1291 bylo království definitivně vyvráceno mamlúckým sultánem Kálilem. Tomuto druhému období se někdy říká Druhé Jeruzalémské království nebo Akkonské království podle nového hlavního města, nicméně zdánlivě ztracený Jeruzalém byl ještě roku 1229 získán bez boje zpět díky vyjednání císaře Fridricha II., ne však na dlouho.
V dobách největšího rozmachu zabíralo království území dnešního Izraele, Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy. Náležela k němu také území dnešního Libanonu na severu, části dnešního Jordánska a Sýrie na východě a část sinajské pouště na jihu. Křižáci se rovněž pokusili rozšířit své državy o území fátimovského Egypta,[2] ale neúspěšně. Palestinští křižáci byli silně vázáni na své nejbližší sousedy, především na Arménské království v Kilíkii a Byzantskou říši, díky nimž se částečně „orientalizovali“.[3]