Josef Hanuš (historik)
český literární historik / From Wikipedia, the free encyclopedia
Josef Hanuš (27. června 1862 Dolní Štěpanice – 18. prosince 1941 Brno[1]) byl český literární historik, jenž se zabýval hlavně národním obrozením a organizací vědeckého života v 18. a 19. století. Jeho dílo je ovlivněno pozitivismem. Od roku 1921 působil jako řádný profesor české literatury na nově zřízené Univerzitě Komenského v Bratislavě, v letech 1921–1922 byl prvním děkanem tamní filozofické fakulty a ve školním roce 1922–1923 rektorem univerzity. Hlavní dílo: Národní Museum a české obrození I.–II. (1921, 1923).
Stručná fakta Prof. PhDr. Josef Hanuš, Narození ...
Prof. PhDr. Josef Hanuš | |
---|---|
Narození | 27. června 1862 Dolní Štěpanice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 18. prosince 1941 (ve věku 79 let) Brno Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava |
Povolání | literární historik, mimořádný profesor Univerzity Karlovy v Praze (1910), řádný profesor Univerzity Komenského v Bratislavě (1921) |
Národnost | česká |
Vzdělání | filosofická fakulta c. a k. České univerzity Karlo-Ferdinandovy |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Významná díla | Národní Museum a české obrození I.–II. (1921, 1923) |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zavřít