Kaple svatého Jana Křtitele (Slavkov u Brna)
kaple v okrese Vyškov From Wikipedia, the free encyclopedia
Kaple svatého Jana Křtitele je hřbitovní kaple ve Slavkově u Brna v okrese Vyškov. Původně gotická kaple byla přestavěna a rozšířena v 17. a 18. století v barokním stylu. Nachází se v severozápadní části hřbitova při ulici Špitálská na předměstí Špitálka. V roce 1795 byla pod jižní kaplí zřízena rodová hrobka Kouniců, ve které byl mimo jiné pohřben Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794), diplomat a především dlouholetý rakouský státní kancléř v éře Marie Terezie, Josefa II. a Leopolda II. Od roku 2003 je kaple v majetku římskokatolické farnosti ve Slavkově.[1] Kaple je spolu se špitálem Na Špitálce, hřbitovní branou a litinovým křížem památkově chráněná.[2]
| Kaple svatého Jana Křtitele ve Slavkově u Brna | |
|---|---|
.jpg) | |
| Základní informace | |
| Sloh | Baroko |
| Výstavba | 13. století |
| Přestavba | 1676–1677, 1743 |
| Poloha | |
| Adresa | Slavkov u Brna,  Česko |
| Souřadnice | 49°9′8,97″ s. š., 16°52′19,25″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | 39575/7-3854 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Hřbitovní kaple svatého Jana Křtitele se špitálem Na Špitálce, hřbitovní branou a křížem) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Předchůdcem současného komplexu byl gotický kostelík se špitálem. Tento útulek pro chudé a nemohoucí zde jistě už ve 13. století provozoval Řád německých rytířů, který měl ve Slavkově i svou komendu. Kolem špitálu se nacházelo předměstí s příznačným názvem Špitálské.[3]
Za husitských válek špitál zanikl, ale ještě v 15. století (1483–1487) byl obnoven slavkovským majitelem rytířem Janem Zeleným ze Šanova. Špitál byl finančně zajištěn, když ho v roce 1497 velkoryse nadali Petr hrabě od svatého Jiří a z Pezinku a jeho manželka Žofie z Waldsteinu, vdova po Janu Zeleném.[3]
Od roku 1509 Slavkov patřil šlechtickému rodu Kouniců, když ho zakoupil Oldřich z Kounic (1460–1516).[4] I tato nová vrchnost zachovala špitálu přízeň. V roce 1567 Oldřich z Kounic a jeho bratr Kryštof stvrdili Slavkovu právo vybírat platy na chod špitálu a špitál se fakticky stal městskou institucí. V 16. století využívali kostelík jako svou modlitebnu čeští bratři. Byli v něm pochování i dva kněží a správcové sboru – Jakub Klusák († 1585) a Adam Felinus († 1598).[5]
Za třicetileté války byl špitál zdevastován a opuštěn. Špitál a kapli obnovil v letech 1676–1677 Dominik Ondřej I. z Kounic (1654–1705).[5][6] Do současné podoby byla kaple rozšířena v roce 1743 Maxmiliánem Oldřichem z Kounic-Rietbergu (1679–1746).[7]
V roce 1795 byla přistavěna hrobka moravské větve Kouniců.[6] V roce 1848 moravská větev vymřela a hrobka se stala majetkem české větve.
Kaple má půdorys trojlistého kříže. K obdélnému jednolodí přiléhají oválné boční kaple a příčně situovaný oválný presbytář. Zatímco presbytář je zakončen vysokou kopulí, kopule bočních kaplí a oválná kopulka nad křížením v lodi jsou nižší. Na východě kapli doplňuje nízký hranolek sakristie s valbovou střechou.
Na kapli na západní straně navazuje z části jednopatrová dvouosá, z části přízemní bývalá budova špitálu.
Hlavní oltář představuje patrona kostela sv. Jana Křtitele a je dílem neznámého barokního malíře. Nad obrazem je Alianční znak Kounic-Rietbergů s hraběcí korunkou. Severní kaple je zasvěcena Panně Marii a jižní Ukřižovanému Spasiteli. V roce 1882 byly obě kaple obnoveny a pro oltáře zhotoveny sochy Panny Marie Lurdské a kříž s obrazem ukřižovaného Spasitele.[6]
.jpg)
Rodovou hrobku nechal v roce 1795 zřídit pod jižní kaplí Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu.[6][8][pozn. 1] Vstup do ní ze strany hřbitova je klasicistní a zdobí ho tympanon s litinovým rodovým erbem. V nadpraží je nápisová deska, ze které byla odsekána kovová písmena. Vstup do hrobky je zabezpečen ozdobnou předsazenou dvojkřídlou mřížovou brankou. Hrobku tvoří suterénní prostor na oválném půdorysu a na něj od severu navazující krátká chodba. Mramorová soška ležícího dítěte, kterou podle zachované signatury vytvořil sochař Emanuel Max v roce 1861,[10] připomíná zemřelé batole z české větve Kouniců.[8][pozn. 2]
Do hrobky byly nejdříve pochovány ostatky stavebníkova otce Václava Antonína Kounice a manželky Marie Leopoldiny, které byly přechodně uloženy v zámecké kryptě.[6] Celkem bylo v hrobce v průběhu přibližně jednoho století pohřbeno sedm příslušníků rodu, z nich pět z moravské knížecí linie a dva z české hraběcí linie.[11][8][pozn. 3] Na začátku 20. století byla krypta uzavřena za hraběte Václava z Kounic (1848–1913). V roce 1980 byla hrobka otevřena a proběhla identifikace pohřbených ostatků.[6] Zachovalo se také osm kanop, nádob s tělesnými orgány zemřelých.[8] Hrobka byla v roce 1995 zrenovována.[6]
Seznam pohřbených
V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[13][14] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Kouniců, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Červeně jsou zvýrazněna knížata a modře členové české větve. Zeleně jsou vyznačeny osoby, které byly původně pohřbeny na jiném místě. Přestože první zmínka o předcích Kouniců pochází už z roku 1109, zde jsou generace počítány až od Oldřicha V. (mladšího) z Kounic (1569–1617), který nechal postavit renesanční zámek ve Slavkově.[15] U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.
| Po-řadí | Gene-race | Jméno pohřbeného | Datum a místo narození | Otec | Datum a místo sňatku, choť | Pohřeb a uložení do hrobky | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Datum a místo úmrtí | Matka | ||||||
| 1. | 5. | Václav Antonín z Kounic-Rietbergu  | 2. 2. 1711 Vídeň | Maxmilián Oldřich z Kounic-Rietbergu 27. 3. 1679 Vídeň – 10. 9. 1746 Brno | 6. 5. 1736 Vídeň: Marie Ernestina ze Starhembergu 10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice | 7. 8. 1795[11] | 1. kníže z Kounic-Rietbergu (1764–1794), domácí, dvorský a státní kancléř (1754–1792). Ostatky byly po konzervování v letech 1993 a 1995 uloženy do nové rakve se skleněným víkem. Kancléř je oděn v původním šatě zdobeným nejvyšším uherským vyznamenáním – hvězdou Řádu sv. Štěpána.[8] |
| 27. 6. 1794 Mariahilf u Vídně | Marie Ernestina Františka z Rietbergu 5. 8. 1687 Rietberg – 1. 1. 1758 Vídeň | ||||||
| 2. | (6.) | Marie Leopoldina z Oettingen-Spielbergu | 28. 11. 1741 Oettingen | Jan Alois I. z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Spielbergu 18. 1. 1707 Oettingen – 16. 2. 1780 Oettingen | 12. 1. 1761: Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu (č. 3) | Byla pohřbena v rokokovém oblečení, v botách na vysokém podpatku a s čepcem na hlavě.[8] Narodila se jí jedna dcera:
| |
| 28. 2. 1795 Vídeň | Terezie Marie Anna Holstein-Sonderburg 19. 12. 1713 Vídeň – 14. 7. 1745 Oettingen | ||||||
| 3. | 6. | Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu  | 6. 6. 1737 Vídeň | Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (č. 1) | 12. 1. 1761: Marie Leopoldina z Oettingen-Spielbergu (č. 2) | 2. kníže z Kounic a Rietbergu (1794–1797), zakladatel hrobky. | |
| 19. 5. 1797 Vídeň | Marie Ernestina ze Starhembergu 10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice | ||||||
| 4. | 6. | Dominik Ondřej II. z Kounic-Rietbergu _crop.jpg) | 30. 3. 1739 Vídeň | Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (č. 1) | 10. 1. 1762: Marie Bernardina z Plettenberg-Wittemu 7. 3. 1743 – 22. 12. 1779 | 3. kníže z Kounic a Rietbergu (1797–1812), nejvyšší štolba císařského dvora (1807–1812). | |
| 24. 11. 1812 Vídeň | Marie Ernestina ze Starhembergu 10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice | ||||||
| 5. | 6. | František Václav z Kounic-Rietbergu  | 2. 7. 1742 Vídeň | Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (č. 1) | Pohřben 24. 12. 1825 v rodinné hrobce.[16][pozn. 4] Přesto některé zdroje uvádějí, že byl pohřben v klášteře ve Vídni.[18] | Zemský velitel na Moravě (1805–1806). | |
| 19. 12. 1825[16] Vídeň | Marie Ernestina ze Starhembergu 10. 10. 1717 Vídeň – 6. 9. 1749 Slavkov nebo Pohořelice | ||||||
| 6. | 10. | Karel Vilém z Kounic z české hraběcí větve | 17. 8. 1861 Slavkov u Brna | Albrecht Vincenc z Kounic (č. 7) | Pohřben 25. 8. 1888 v hrobce.[19] Pohřben v cínové rakvi.[8] | Působil v diplomacii jako attaché v Londýně. Zemřel na infarkt. | |
| 21. 8. 1888[19] poblíž Payerbachu | Alžběta Felicitas z Thun-Hohensteinu z benátecké větve 30. 11. 1831 Benátky nad Jizerou – 26. 2. 1910 Praha[20] | ||||||
| 7. | 9. | Albrecht Vincenc z Kounic z české hraběcí větve  | 28. 6. 1829 Praha | Michael Karel z Kounic 6. 3. 1803 Praha – 10. 4. 1852 Vídeň | 10. 1. 1854 Praha: Alžběta Felicitas z Thun-Hohensteinu z benátecké větve 30. 11. 1831 Benátky nad Jizerou – 26. 2. 1910 Praha-Nové Město[20] | Pohřben 27. 1. 1897.[21] Pohřben v cínové rakvi.[8] | C. k. komoří, nadporučík, čestný rytíř Maltézského řádu, dědičný člen rakouské Panské sněmovny (1861–1897), poslanec Moravského zemského sněmu (1861–1867), dědic českých i moravských statků.
Narodily se mu čtyři děti:
Manželka byla pohřbena v hrobce Kouniců pod kostelem sv. Barbory v Zahrádkách.[20] |
| 24. 1. 1897 Praha[21] | Eleonora Voračická-Bissingen z Paběnic[pozn. 5] 26. 1. 1809 Praha-Nové Město – 10. 1. 1898 Praha-Nové Město |
Hřbitov u kaple je používán od roku 1659. Hřbitovní brána je mnohem mladší, byla postavena v klasicistním stylu. Brána je segmentově zaklenutá, s klenákem ve vrcholu. Po stranách ji zdobí lisény a vpadlé obdélné rámy. Na nich spočívá kordonová římsa, která vynáší ořímsovaný trojúhelníkový štít. Na vrcholu je upevněn z kovu ručně vytepaný Ježíš na kříži.[23]
Poblíž brány vně hřbitova se nachází jednoduchý novogotický kříž z dílny Salmovských železáren v Blansku.[11] Byl zhotoven v roce 1855, jak dokládá plastický letopočet na přední straně podstavce. Pozlacené tělo Krista na kříži je prověšené ve tvaru písmene Y, bederní roušku má svázanou provazcem k pravému boku, hlavu mu zvrácenou a skloněnou k pravému rameni. Nad hlavou je umístěn nápisový štítek se zkratkou I N / R I (Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum). Hranolový podstavec má zkosená nároží a stěny členěné prutovým vzorem. Objekt stojí na obdélné základně, ke které vedou tři schůdky.[24]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
