Slavkov u Brna

město v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji From Wikipedia, the free encyclopedia

Slavkov u Brnamap
Remove ads
Na tento článek je přesměrováno heslo Austerlitz. Další významy jsou uvedeny na stránce Austerlitz (rozcestník).

Slavkov u Brna (německy Austerlitz[4]) je město v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji, 20 km východně od Brna na řece Litava. Žije zde přibližně 7 300[1] obyvatel. Slavkov je známý především bitvou u Slavkova, která se v roce 1805 odehrála několik kilometrů západně od města. Jeho historické jádro je městskou památkovou zónou, přilehlá oblast Slavkovského bojiště je krajinnou památkovou zónou.[5] Jedná se o vinařské město ve vinařské oblasti Morava, podoblasti Velkopavlovické (viniční tratě Vinohrady, Písky). Sousedními obcemi sídla jsou Rousínov, Velešovice, Vážany nad Litavou, Hodějice, Nížkovice, Němčany, Křenovice a Holubice. Je členem svazku Mohyla míru - Austerlitz.

Stručná fakta Lokalita, Status ...
Remove ads

Název

Původní jméno obce bylo Novosedlice ("nově osídlená ves"). Toto české jméno bylo přejato do němčiny, v níž řadou postupných hláskových změn (v dokladech např. Nouzelicz, Neusserlicz) vznikla podoba Austerlitz, doložená od počátku 17. století (počáteční N- ztraceno ve spojení jména s předložkou in ("v")). V roce 1361 poprvé doloženo nové české jméno Slavkov, které bylo odvozeno od osobního jména Slavek/Slávek, domácké podoby některého jména zakončeného na -slav.[6] Židovský název města v jidiš zní אויסטרליץ.

Remove ads

Historie

Středověk

První písemný záznam o městě pochází z roku 1237. Tehdy král Václav I. potvrdil Řádu německých rytířů držbu města Novosedlic a čtyř okolních vsí.[7] Od krále Václava IV. získalo město pečeť a znak, který je nejstarším dochovaným znakovým privilegiem v Česku.

Na počátku 13. století zde vystavěl Řád německých rytířů baštu, jejíž zbytky lze ještě dnes najít v podzemí slavkovského zámku. Po konfiskaci králem Zikmundem Lucemburským počátkem 15. století se město postupně stalo vlastnictvím mnoha šlechticů. V průběhu doby zde nacházeli útočiště i němečtí novokřtěnci – habáni a vznikla zde i početná židovská komunita.

Před městskými hradbami se vyvinula předměstská zástavba, v novověku měl Slavkov čtyři předměstí. Ves Špitálka, podél cesty do Brna, byla do roku 1850 samostatnou obcí.

Kounicové

Podrobnější informace naleznete v článku Kounicové.

V roce 1509 připadlo panství rodu Kouniců, kteří ho pak ovládali po více než 400 let. Nejvýznamnějším vlastníkem Slavkova byl kníže Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794), který v úřadu dvorního kancléře sloužil rakouské císařovně Marii Terezii i dalším třem jejím následníkům. Další významnou postavou v historii panství byl hrabě Václav Robert z Kounic (1848–1913), švagr skladatele Antonína Dvořáka a studentský mecenáš.

Napoleonské války

Podrobnější informace naleznete v článku Bitva u Slavkova.

Město získalo mezinárodní věhlas v době války třetí koalice roku 1805, kdy se západně mezi Slavkovem a Brnem odehrála strategicky významná bitva, nazývaná bitvou tří císařů, neboť se v ní utkaly armády tří mocností za osobní účasti jejich panovníků: francouzského císaře Napoleona I., rakouského císaře Františka I. a ruského cara Alexandra I. V komnatách slavkovského zámku po bitvě došlo k podpisu francouzsko-rakouského příměří, které bylo o několik týdnů později v Bratislavě stvrzeno prešpurským mírem, jenž válku ukončil. Napoleon také právě na zámku ve Slavkově vydal tzv. slavkovské prohlášení, v jehož důsledku je střetnutí nazýváno bitvou u Slavkova. Stala se prakticky jeho nejslavnějším vítězstvím, využívaným i k propagandistickým účelům. Francie na památku vítězství pojmenovala po bitvě např. železniční stanici v Paříži Gare d'Austerlitz a také přilehlý most Pont d'Austerlitz a nábřeží Quai d'Austerlitz.

Remove ads

Obyvatelstvo

Struktura

Ve městě k počátku roku 2016 žilo celkem 6564 obyvatel. Z nich bylo 3175 mužů a 3389 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 40,9 let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů provedeném v roce 2011, kdy ve městě žilo 6207  lidí. Nejvíce z nich bylo (17,6 %) obyvatel ve věku od 30 do 39  let. Děti do 14 let věku tvořily 14,3 % obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 7,2 %. Z celkem 5322  občanů města starších 15 let mělo vzdělání 34,4 % střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 13,2 % a bez vzdělání bylo naopak 0,3 % obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 3174 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 91,7 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 70,6 % patřilo mezi zaměstnance, 3,8 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 45,4 % občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.[8] Úhrnem 3109 obyvatel města (což je 50,1 %), se hlásilo k české národnosti. Dále 1482 obyvatel bylo Moravanů a 37 Slováků. Celých 2 550 obyvatel města však svou národnost neuvedlo.[8]

Vývoj počtu obyvatel za celé město i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k městu či následné odtržení.[9]

Další informace Místní části (rok přičlenění k obci), Počet obyvatel ...
Vývoj počtu obyvatel
Data pocházejí z datové položky Wikidat.
Grafy jsou z technických důvodů dočasně nedostupné.

Náboženský život

Město je sídlem římskokatolické farnosti Slavkov u Brna. Ta je součástí slavkovského děkanství, tedy Brněnské diecéze v Moravské provincii. Farním kostelem je kostel Vzkříšení Páně. Po faráři Mgr. Milanu Vavrovi,[10] který proslul budovatelskými aktivitami, od roku 2023 farnost vede ICLic. Jiří Janoušek. Místní evangelíci spadají pod Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Heršpicích, tvoří tzv. kazatelskou stanici založenou v roce 1911 a scházejí se v malém kostele ve Fügnerově ulici, který byl postaven v letech 1937–1938.[11] Věřící hlásící se k Církvi československé husitské ve Slavkově tvoří samostatnou náboženskou obec patřící do Brněnské diecéze CČSH a využívají budovu (Husův sbor) na rohu Malinovského a Jiráskovy ulice. V roce 1996 ve Slavkově u Brna vznikla Slavkovská iniciativa smíření – mezinárodní centrum usmíření pořádané pod záštitou Ekumenické rady církví a České biskupské konference.[12] Aktivity zde vyvíjí rovněž Brněnská komenda Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského, jež byla ve Slavkově u Brna ustanovena v roce 2015.[13]

Při censu prováděném v roce 2011 se 1 707 obyvatel města (28 %) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 1 238 hlásilo k církvi či náboženské obci, a sice 1 028 obyvatel k římskokatolické církvi (17 % ze všech obyvatel města), dále 7 k pravoslavné, 36 k Církvi československé husitské, 44 k českobratrským evangelíkům a 8 ke Svědkům Jehovovým. Úhrnem 1 950 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 2 550 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.[8]

Remove ads

Doprava

Město leží na Vlárské dráze, na které se nachází stejnojmenná stanice. Jádro města obchvatem míjí silnice I/50, jež je součástí evropské silnice E50. Ze Slavkova míří i silnice I/54 směrem na Kyjov a silnice II/416 na Pohořelice.

Městská správa a politika

Od 1. července 1980 do 23. listopadu 1990 k městu patřily Vážany nad Litavou.[14]

Zastupitelstvo a starosta

V letech 2006 až 2014 byl starostou Ivan Charvát (ODS). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva 6. listopadu 2014 byl do této funkce zvolen Michal Boudný (ČSSD). [15] Ten byl starostou zvolen opětovně 31. října 2018 a 17. října 2022.

Společnost

Sport

Mezi první organizované sporty ve Slavkově patří fotbal. V roce 1921 byl založen Sportovní klub Slavkov (SK Slavkov).[16]

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článcích Seznam kulturních památek ve Slavkově u Brna a Seznam památek Slavkovského bojiště.
Remove ads

Osobnosti

  • František Franc (1897–1942), varhaník, učitel, sbormistr Farní cyrilské jednoty, zakladatel soukromé hudební školy (nynější ZUŠ Fr. France Slavkov u Brna)
  • Mirko Hanák (1921–1971), hudební skladatel
  • Stanislav Hejduček (1919–2004), operní pěvec, účinkoval v divadlech Košice, Plzeň, Teplice, Ústí nad Labem
  • František Hlaváček (1876–1974), politik, slavista a překladatel, legionář, odbojář, politický vězeň
  • František Koláček (1851–1913), fyzik, působil na pražské univerzitě
  • Jan Koláček (1814–1894),[17] zasloužilý starosta města
  • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794), kancléř čtyř císařů
  • Alois Ličman (1863–1928),[18] autor vlastivědy slavkovského okresu
  • Peregrin Obdržálek (1825–1891), katolický kněz, zakladatel knihoven, také autor náboženských děl, satirických děl, humoristických povídek a básní
  • Arnold Pavlík (1902–1962), Prof. MUDr., světově uznávaný ortoped, v r. 1950 vynalezl a sám sestrojil třmeny ("Pavlíkovy třmeny") pro léčení kyčelních kloubů (nitrodřeňový hřeb - patent z r. 1959, Ortopedická klinika Lék. fakulty UP Olomouc)
  • Jaromír Sedláček (1885–1945), právník a děkan právnické fakulty Masarykovy univerzity
  • Emil Strach (1884–1942), zasloužilý občan města, ochránce přírody, zakladatel Slavkovského okrašlovacího spolku
  • František Uhlíř (1883–1926), herec, režisér a divadelní ředitel
Remove ads

Partnerská města

Partnerskými městy Slavkova u Brna jsou:[19]

  • Francie Darney, Francie (družební smlouva od r. 1987[20])
  • Rakousko Horn, Rakousko (od r. 1999,[19] smlouva o spolupráci 2001[21])
  • Chorvatsko Pag, Chorvatsko (memorandum partnerství od r. 2011[19])
  • Polsko Sławków, Polsko (od r. 1991, družební smlouva 1999[22])
  • Nizozemsko Zeist, Nizozemsko (od r. 1990[22], partnerská smlouva 1995[19])

Od srpna 2012[23] do března 2022 také Rusko Možajsk, Rusko.[24]

Galerie

  • Thumb
    Slavkov v roce 1848
  • Thumb
    Zimní Slavkov od severozápadu
  • Thumb
    Radnice a policejní stanice na Palackého náměstí
  • Thumb
    Slavkovský zámek – pohled z parku
  • Thumb
    Zámecký park s golfovým hřištěm
  • Thumb
    Kostel Vzkříšení Páně
  • Thumb
    Synagoga ve Slavkově
  • Thumb
    Kaple svatého Urbana
  • Thumb
    Fragment hradeb v Hradební ulici
  • Thumb
    Lázeňský dům

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads