Karel Jaromír Erben
český spisovatel / From Wikipedia, the free encyclopedia
Karel Jaromír Erben (7. listopadu 1811 Miletín[1] – 21. listopadu 1870 Praha[2]) byl český historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek; představitel literárního romantismu. Patřil mezi významné osobnosti českého národního obrození. Užíval řadu pseudonymů (Jarmil Erben, J. E. Miletínský, K. Jarmil Erben, Květomil Podlipský) a šifer (R. Bn., J. K. E. a j.).[3]
Karel Jaromír Erben | |
---|---|
Portrét Karla Jaromíra Erbena | |
Narození | 7. listopadu 1811 Miletín, Rakouské císařství Rakouské císařství |
Úmrtí | 21. listopadu 1870 (ve věku 59 let) Praha, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Příčina úmrtí | tuberkulóza |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Pseudonym | Jarmil Erben |
Povolání | historik, archivář, spisovatel, básník |
Národnost | česká |
Stát | Rakouské císařství Rakouské císařství Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Vzdělání | Základní škola v Miletíně, Gymnázium v Hradci Králové, poté práva a filozofie v Praze |
Alma mater | gymnázium Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Období | 19. století |
Témata | ústní lidová slovesnost, archivnictví, sběratelství, literární tvorba, poezie, překlad a překlady z ruštiny |
Literární hnutí | České národní obrození |
Významná díla | Kytice z pověstí národních |
Manžel(ka) |
|
Děti | 6 |
Příbuzní |
|
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Po svých studiích na gymnáziu v Hradci Králové a v Praze byl zaměstnancem Královské české společnosti nauk a sekretářem Českého muzea. Od roku 1851 působil jako archivář města Prahy a od roku 1864 se stal ředitelem pomocných úřadů pražských. Ve svých studijních letech se Erben stýkal s Karlem Hynkem Máchou. Později se také seznámil s Františkem Palackým, spolupracoval s ním (mj. na přípravě českého českého diplomatáře) a jeho politickými názory byl trvale ovlivněn.[4] Spory s Martinem Hattalou Erbena vyčerpávaly a přispívaly ke zhoršení jeho zdravotního stavu.[5]
Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů (slovanských, na rozdíl od Grimmů, kteří hledali germánské),[6] jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla.[4]
Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice),[7] která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i třináctá balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice.[4]