Kavkazská válka neboli ruské dobývání Kavkazu je označení pro boje probíhající v letech 1817 až 1864 na Kavkazu, přesněji v Předkavkazsku, mezi Ruským impériem a státními útvary původních obyvatelů, zejména Čečenců, Abchazů, Dagestánců a Čerkesů (mezi posledně jmenovanými obzvláště Adygejců). Ze strany Ruska se nejednalo o klasické vojenské tažení s nepřetržitým důrazem, ale spíše o postupné vytlačování protivníků, bojujících hlavně partyzánskými metodami, a jejich postupnou asimilaci. Navíc například v letech 1826–1828 byla pozornost impéria upřena na tehdy probíhající válku s Persií, a obdobně se jeho pozornost dvakrát obrátila také k Osmanské říši, a to kvůli válce v letech 1828–1829 a Krymské válce v letech 1853–1856.
V rámci odporu proti ruskému impériu vznikl v roce 1828 na Předkavkazsku nový státní útvar, Kavkazský imamát. Třetí vůdce tohoto státu Imám Šamil se stal nejvýraznějším protiruským velitelem v celé oblasti, avšak jeho zajetím v roce 1859 Kavkazský imamát zanikl.
Ruské impérium bylo v dobývání Předkavkazska nakonec úspěšné. Při válečných operacích a po svém vítězství provedlo v této oblasti rozsáhlou etnickou čistku. Z dlouhodobého hlediska tak došlo k trvalému připojení Předkavkazska k Rusku, ale také ke vzniku významných diaspor předkavkazských národů v Osmanské říši, které přežívají i v Turecku v 21. století (viz Turecko#Demografie). Stejně tak přetrvávají až do 21. století protiruské nepokoje na Předkavkazsku a příklon předkavkazských národů k islámu coby sjednocující protiruské ideologii.