Kineziologie
From Wikipedia, the free encyclopedia
Kineziologie (z řeckého "kinesis" = pohyb) je věda o mechanických zákonitostech pohybového ústrojí člověka a zvířat. Zabývá se fyziologickými, mechanickými i psychologickými mechanismy, které zkoumá vizuálním hodnocením pohybu, měřením svalové a mozkové aktivity, monitorováním fyziologických, behaviorálních a kognitivních funkcí aj.
Zkoumá např.
- neurologicko-motorickou složku vyvolání a průběhu pohybu
- ideomotoriku a ideokinetiku /hybnost cílenou/
- polohocit, pohybocit, lokomoční vjem člověka
- ereismatickou funkci /udržení vzpřímené polohy/
- vztah mezi posturální a fázickou složkou pohybu
- stav a rozvoj obratných funkcí
- vliv intelektu na motoriku, plánování a předvídání pohybu
- krevní zásobení svalů při pohybu
- svalový tonus, trofiku a konzistenci
- kloubní rozsahy a dráhy pohybu
- vztahy nerv-sval-končetina
- kvantitativní hodnocení pohybu v porovnání s kvalitativním, atd.
V rámci péče o lidské zdraví aplikují poznatky z kineziologie i obory jako biomechanika, ortopedie (goniometrie kloubů), léčebná rehabilitace (svalový test), fyzioterapie, myoskeletální medicína, ergoterapie (funkční škály sebeobsluhy, orientace, výkonnosti), ale i sport a různé druhy tělesných cvičení. V Čechách kineziologii obohatil v rámci sportovní výuky a léčebné rehabilitace zejména František Véle,[1] jeden z protagonistů Pražské myoskeletální školy.