Klášter Lubuš
From Wikipedia, the free encyclopedia
Klášter Lubuš (polsky Opactwo Cysterskie w Lubiążu) je zaniklý cisterciácký klášter v polské Lubuši. Jedná se o nejstarší cisterciácký klášter na území Slezska,[1] pochází z morimondské filiační řady.
Klášter Lubuš | |
---|---|
Farní kostel | |
Lokalita | |
Stát | Polsko Polsko |
Místo | Lubuš |
Souřadnice | 51°15′43,2″ s. š., 16°28′8,4″ v. d. |
Základní informace | |
Řád | cisterciácký |
Založení | 1175 |
Zrušení | 1810 |
Mateřský klášter | Pforta |
Dceřiný klášter | Mogila Jindřichov Kamenec Koronowo |
Odkazy | |
Kód památky | 98, 99, 616/W a A/2755/616/W |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Donační listina knížete Boleslava Vysokého pochází z roku 1175, ale prvotní konvent z německé Pforty údajně přišel již 16. srpna 1163. První konventní kostel byl dobudován zřejmě okolo roku 1200 a o rok později v něm byl pochován fundátor kláštera.[2] Původní kostel byl nahrazen novou budovou, vysvěcenou roku 1330, která architektonicky navazovala na klášterní chrám na české Zbraslavi[3] a sloužila jako piastovské pohřebiště. V „Knížecí kapli“ byly umístěny hroby slezských knížat,[4] jejichž štědrým donátorem byl Jindřich III. Hlohovský.[5] Klášter se stal střediskem slezského písemnictví, vznikly zde například spisky Život svaté Hedviky, Kronika polská či Katalog vratislavských biskupů.[6]
Kromě dceřiných klášterů patřil k Lubuši podřízeně také ženský klášter v Třebnici.[4]