Kontratenor (countertenor ) je odborné označení pro mužský hlas zpívající technikou, která je často i samotnými kontratenory pokládána za falzet (hlavový tón).
Sopránový kontratenor Philippe Jaroussky
Mohou zpívat výšky, které běžně spadají do ženského rozsahu. Ve skutečnosti však zpívání ve falzetové poloze kontratenorové technice škodí.[1] Kontratenoristé dnes zpívají role určené pro (především v opeře ) kastráty .[p 1]
Mezi nejvýznamnější kontratenoristy dnes patří především operní pěvci Francouz Philippe Jaroussky , Němec Andreas Scholl , Chorvat Max Emanuel Cenčić , a Američan indického původu Bejun Mehta , Poláci Jakub Józef Orliński a Marcin Ciszewski . Známí jsou také Mitch Grassi ze skupiny Pentatonix a ruský parodista Maxim Galkin . V Česku je sopránovým kontratenorem Pavel Rudolf Plasche , který je současně i tenorem , skladatelem, hercem a pedagogem.
Alfred Deller (1912-1979)
Russell Oberlin (1928-2016)
James Bowman (1941–)
Paul Esswood (1942–)
Henri Ledroit (1946-1988)
René Jacobs (1946–)
Wim Mertens (1953–)
Jochen Kowalski (1954–)
Michael Chance (1955–)
Dominique Visse (1955–)
Gérard Lesne (1956–)
Derek Lee Ragin (1958–)
Marcin Ciszewski
Marco Lazzara (1962–)
Brian Asawa (1966-2016)
David Daniels (1966–)
Andreas Scholl (1967–)
Bejun Mehta (1968–)
Lawrence Zazzo (1970–)
Luc Arbogast (1975–)
Max Emanuel Cenčić (1976–)
Xavier Sabata (1976–)
Pavel Rudolf Plasche (1977–)
Philippe Jaroussky (1978–)
Iestyn Davies (1979–)
Christophe Dumaux (1979–)
Florin Cezar Ouatu (1980–)
Mathieu Salama (1980–)
Franco Fagioli (1981–)
David Hansen (1981–)
Valer Barna-Sabadus (1986–)
Jakub Józef Orliński (1990–)
Chris Colfer (1990)
Píseň O Solitude (Henry Purcell )
Píseň Music for a While z cyklu Orpheus Britannicus (Purcell)
Artaserse , opera od Leonarda Vinciho , která obsahuje množství rolí pro kontratenor
Adone, La catena d'Adone (Domenico Mazzocchi )
Atlante, Alceste, Il palazzo incantato (Luigi Rossi )
Joad, Athalia (Georg Friedrich Händel )
La Fortuna,[2] Giustino , (Händel)
Childerico,[3] Faramondo , (Händel)
David,[4] Saul (Händel)
Xerxes: árie Ombra mai fu , Serse (Händel)
Rinaldo: árie Lascia ch'io pianga , Rinaldo (Händel)
Athamas, Semele (Händel)
Joseph, Joseph and his Brethren (Händel)
Hamor, Jephtha (Händel)
Chiamo il mio ben così , Orfeus a Eurydika (Christoph Willibald Gluck )
Orfeus: Che farò senza Euridice , Orfeus a Eurydika (Gluck)
Cherubín: Non so più cosa son, cosa faccio , Figarova svatba (Wolfgang Amadeus Mozart )
Cherubín: Voi che sapete , Figarova svatba (Mozart)
A Chlorys (Reynaldo Hahn )
Oberon, Sen noci svatojánské (Benjamin Britten )
Hlas Apolla, Smrt v Benátkách (Britten)
David, Chichester Psalms (Leonard Bernstein )
Annas, Jesus Christ Superstar (Andrew Lloyd Webber )
Kněz, Taverner (Peter Maxwell Davies )
Smrt, Ithuriel, Rafael, Ztracený ráj (Krzysztof Penderecki )
Prince Go-Go,[5] Le Grand Macabre (György Ligeti )
Edgar,[6] Lear (Aribert Reimann )
Herald, Medea (Reimann)
Akhnaten, Akhnaten (Philip Glass )
Vojenský guvernér, Noc v čínské opeře (Judith Weirová )
Mefistofeles, Historia von D. Johann Fausten (Alfred Schnittke )
Vera Lomanová, Vera z Las Vegas (Daron Hagen )
Uprchlík, Let (Jonathan Dove )
Rafael, Tobiáš a anděl (Dove)
Liška/Vozka, Pinocchiova dobrodružství (Dove)
Host, Hlas za scénou, Luci mie traditrici (Salvatore Sciarrino )
Kreon, Freispruch für Medea (Rolf Liebermann )
Franz, Fritz, Experiment doktora Oxe (Gavin Bryars )
Adschib („the Wayward“), L'Upupa und der Triumph der Sohnesliebe (Hans Werner Henze )
Artemis (rôle travesti ), Phaedra (Henze)
Trinculo, Bouře (Thomas Adès )
Prospero, Ferdinand, Kouzelný ostrov (pasticcio )[7]
První anděl/chlapec, Written on Skin (George Benjamin )
Biskup Baldwin, Gawain (Harrison Birtwistle )
Orpheus, The Second Mrs Kong (Birtwistle)
Hadí kněžka a 2 nevinní, Minotaur (Birtwistle)
Odysseus, Sirenen (Rolf Riehm )
Terry, Marnie (Nico Muhly )
Poznámky
Kontratenoři však byli běžní ve francouzské opeře již od jejích prvopočátků (vyskytovali se již v operách J.-B. Lullyho , italského tvůrce francouzské opery, který je uvedl ve Francii do módy), protože francouzské publikum nemělo (na rozdíl od např. italského) zpěv kastrátů v oblibě.
Reference
Sporné. Podle Anthonyho Hickse jde o part pro chlapecký soprán , původně představpvaný Williamem Savagem předtím, než přišel o hlas (Giustino , in Sadie, II, s. 440).
Sporné. Podle Anthonyho Hickse malý sopránový part Childerica, který nemá árie, byl zřejmě zpívaný o oktávu níže Williamem Savagem těsně po jeho ztrátě hlasu (Faramondo , in Sadie, II, 121). Role původně pro vysoký hlas, soprán nebo vyšší kontratenor (Paul Griffiths, Grand Macabre, Le , in Sadie, II, p. 511).
Roli vytvořil tenor David Knutson, byla však zamýšlena pro tenor i kontratenor (Andrew Clements, Lear , in Sadie, II, p. 1115).